Jmenuji se Jana a celý život jsem snila o tom, že zrekonstruuji starý rodinný dům po prarodičích. Můj manžel Petr je však pod silným vlivem své matky, která nás tlačí k tomu, abychom investovali čas i peníze do jejího domu. Bojuji s pocitem zrady, bezmoci a otázkou, zda má smysl bojovat za vlastní domov, když rodina táhne za jiný provaz.
Moje vyprávění začíná křikem a tříštěním skla v našem dvorku, když jsem zjistila, že někdo úmyslně rozbil náš nový skleník. V průběhu několika týdnů se mezi námi a sousedy rozhořel konflikt plný podezření, lží a ženské vychytralosti, který ohrozil nejen naše manželství, ale i přátelství mezi rodinami. Nakonec jsem musela čelit otázce, zda lze být šťastná na úkor něčího neštěstí.
Jmenuji se Jana Novotná a vyprávím o létě, kdy se naše rodina málem rozpadla kvůli penězům, stáří a nevyřčeným bolestem. Zatímco moji rodiče už nezvládali svou milovanou zahradu, já bojovala s jejich tichými očekáváními i vlastními pochybnostmi jako matka. Tenkrát se všechno změnilo a dodnes nevím, jestli jsme si někdy dokázali říct pravdu do očí.
Jmenuji se Hana. Roky jsem žila ve stínu svého manžela, Pavla, a snášela jeho rozhodnutí i mlčky přijímala svůj osud. Když nás opustil v polorozpadlém domě na Vysočině, musela jsem s dcerou Lucií najít sílu začít znovu a postavit se nejen minulosti, ale i předsudkům vesnice.
Po čtrnácti letech se vracím do rodné vesnice, kde mě čekají nejen vzpomínky na dětství, ale i nevyřešené rodinné konflikty a dávná láska. Setkání s minulostí mě nutí čelit bolestným pravdám, které jsem se snažil zapomenout. Jak se vyrovnat s tím, když už nic není jako dřív a staré rány se znovu otevírají?
Jmenuji se Milena, jsem bývalá učitelka z malého města na Vysočině. Po letech tiché bolesti jsem se rozhodla vyhodit svého manžela Karla z domu, ale místo úlevy přišla vlna odsouzení od vlastních dětí i širší rodiny. V tomto příběhu se snažím pochopit, kde jsem udělala chybu a jestli jsem měla právo konečně myslet na sebe.
Jmenuji se Marie a po smrti svého manžela jsem zjistila, že domov už není tím bezpečným místem, jakým býval. Spory s nevěstou mě donutily odejít k dceři, kde jsem však narazila na další nepochopení a samotu. Můj příběh je o bolesti, ztrátě a hledání odpovědi na otázku, zda ještě někde existuje místo, kam patřím.
Jmenuji se Emilie a žiju v malé vesnici na Hané. Příběh začíná obyčejnou prasklinou na našem skleníku, která však odhalila hluboké rány v našich rodinách, spletla síť lží a žárlivosti a málem nás všechny zničila. Nakonec jsem musela čelit otázce, co je v životě opravdu důležité a jak daleko jsme schopni zajít, abychom ochránili své štěstí.
Jsem Jana a stojím na prahu zhroucení. Musím se rozhodnout mezi péčí o svou nemocnou matku a pomocí své tetě, která zůstala sama v rozpadajícím se domě. Každý den mě sžírá pocit viny, strachu a bezmoci, protože vím, že ať udělám cokoli, někdo zůstane zraněný.
Jmenuji se Karel a ve dvaadevadesáti letech jsem se znovu zamiloval. Prožil jsem život plný ztrát, samoty i naděje, až mě osud svedl dohromady s Boženou. Náš příběh ukazuje, že láska může přijít kdykoliv, i když už člověk dávno přestal doufat.
Jednoho deštivého večera jsem v mámině starém sekretáři našla závěť, která mi navždy změnila život. Zjistila jsem, že jsem byla z jejího dědictví vynechána, a zůstala jsem stát tváří v tvář zradě, kterou jsem nikdy nečekala. Vydala jsem se na bolestivou cestu za pravdou a smířením s rodinou, která mi najednou připadala cizí.
Děda byl mým hrdinou, ale po smrti babičky se všechno změnilo. Jeho nová žena nás od něj odtrhla a já jsem zůstala stát mezi troskami naší rodiny. V této zpovědi popisuji bolest, zradu a hledání smíření.
