Jmenuji se Ivana a jsem matka tří dětí. Dlouhé roky jsem kojila svého syna Filipa, i když mi okolí dávalo jasně najevo, že je to zvláštní a možná i škodlivé. Dnes se dívám zpět a přemýšlím, co všechno jsem tím ovlivnila – a jestli jsem byla opravdu dobrá matka.
Včera jsem opět slyšela od své dcery, že bych se měla oblékat a chovat jako správná babička. Můj život se točí kolem neustálých konfliktů mezi tím, co ode mě očekává rodina, a tím, kým skutečně jsem. Bojuji s pocitem, že ztrácím sama sebe, a přemýšlím, jestli je vůbec možné být dobrou babičkou a zároveň zůstat ženou, která miluje život.
Jmenuji se Jana a v mých třiačtyřiceti letech se mi život obrátil vzhůru nohama. Moje dcera Tereza, která právě oslavila dvaadvacáté narozeniny, nám oznámila, že si chce vzít muže téměř stejně starého jako já a můj manžel Petr. Příběh vypráví o tom, jak těžké je přijmout rozhodnutí vlastního dítěte, když se bojíte o jeho budoucnost a zároveň nechcete ztratit jeho důvěru.
Dostali jsme s Martinem svatební dar s nápisem ‚Neotevírat, dokud se poprvé nepohádáte.‘ Po deseti letech manželství je krabice stále zavřená, ale ne proto, že bychom se nikdy nepohádali. Mlčení a strach z konfliktu nás dovedly až na pokraj odloučení.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že jedno odpoledne u tchyně změní můj pohled na rodinu i na to, co znamená šetřit. Moje tchyně Milena byla vždy známá svou spořivostí, ale tentokrát její úsporné metody ohrozily mé děti. V zoufalství jsem hledala pochopení a radu, ale místo toho jsem narazila na hlubší rodinné problémy, které mě donutily přehodnotit vše, čemu jsem věřila.
Celý život jsem obětovala svému synovi a jeho rodině, až jsem jednoho dne zjistila, že jsem zapomněla žít vlastní život. Vše vyvrcholilo dramatickou hádkou, která mi otevřela oči a donutila mě přemýšlet, co vlastně od života chci. Teď stojím na prahu změny a ptám se sama sebe, jestli není příliš pozdě začít znovu.
Každý víkend u tchánovců se pro mě mění v nekonečný seznam povinností, které mi berou radost i sílu. Místo odpočinku nacházím jen únavu a pocit, že nikdy nejsem dost dobrý. Přemýšlím, jestli se někdy dokážu vymanit z tohoto kolotoče očekávání a viny.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě někdo může obvinit z něčeho tak strašného, jako je užívání drog. Moje tchyně Jana mě nenáviděla od prvního dne a udělala vše pro to, aby mi vzala syna. Můj příběh je o boji za pravdu, rodinu a vlastní důstojnost.
Jsem Petr a nikdy bych nevěřil, že budu muset bojovat o vlastní děti. Po rozvodu jsem čelil předsudkům, že děti patří automaticky matce, ale já věděl, že je potřebuji stejně jako ony mě. Můj příběh je o lásce, ztrátě a odvaze postavit se za to, co je správné.
V ten mrazivý zimní večer jsem zůstal sám se svými myšlenkami a bolestí ze ztráty otce. Když jsem náhodou zaslechl rozhovor své ženy Markéty s její sestrou Simonou, začal jsem pochybovat o všem, co jsem o našem manželství věděl. Najednou jsem musel čelit pravdám, které jsem si nikdy nechtěl připustit.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že člověk může přijít o všechno kvůli jediné osobě – své tchyni. Můj příběh je o tom, jak se z domova plného lásky stalo místo nedůvěry a manipulace, a jak jsem bojoval o svou ženu i střechu nad hlavou. Dodnes si kladu otázku, jestli jsem mohl udělat něco jinak, abych zachránil to, na čem mi nejvíc záleželo.
Celý život jsem žila po boku muže, který si do kávy přidával špetku soli. Nikdy jsem se nezeptala proč, až do dne, kdy už nebyl mezi námi. Teprve pak jsem odhalila pravdu, která změnila můj pohled na naše společné roky.
