Jmenuji se Lenka a nikdy bych nevěřila, že se ocitnu v situaci, kdy budu muset odpouštět něco, co se odpustit nedá. Můj manžel Petr mě zradil a jeho nevěra nezůstala bez následků – narodilo se dítě. I když jsem se snažila odpustit, příchod té malé holčičky mi ukázal, že některé rány jsou příliš hluboké.
Jmenuji se Tomáš a byl jsem odložen hned po narození kvůli vzácné genetické poruše. Prošel jsem dětskými domovy, pěstounskými rodinami i šikanou, ale nikdy jsem nepřestal toužit po skutečné rodině a přijetí. Můj příběh je o bolesti, odvaze a hledání vlastní hodnoty v zemi, kde být jiný znamená být sám.
Jmenuji se Eliška a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám mě k oltáři vést můj biologický otec, kterého jsem téměř neznala, nebo můj nevlastní táta, který mě vychoval a byl mi oporou? Vše vyvrcholilo na rodinné oslavě, kde se staré rány znovu otevřely a já musela čelit pravdě o své rodině. Teď nevím, jestli vůbec dokážu udělat správné rozhodnutí.
Jsem Alena a v šedesáti pěti letech jsem se stala plnohodnotnou babičkou na plný úvazek. Místo klidného stáří a splněných snů jsem se ocitla v kolotoči povinností, kde moje vlastní potřeby přestaly existovat. Teď stojím před otázkou, jestli mám právo chtít zpět svůj život.
Jmenuji se Jaroslav a celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil domov. Nikdy by mě nenapadlo, že právě naši synové, Tomáš a Lukáš, se nás pokusí vystrnadit z domu, který jsme s manželkou Alenou budovali celý život. Tento příběh je o zradě, bolesti, ale i o síle postavit se vlastní rodině.
Po dvaceti letech manželství mě Janek opustil kvůli mladší ženě. V ten den, kdy jsem zůstala sama, mě přišla nečekaně podpořit moje tchyně, což spustilo řetězec událostí, které změnily můj život. Musela jsem se postavit nejen zradě, ale i pravdám, které jsem dlouho přehlížela.
Ten den v kavárně, kdy jsme s Martinem oznámili našim rodičům, že se chceme vzít, jsem netušila, jak moc se naše životy změní. Naše mámy, které se do té doby sotva znaly, se spojily v nečekaném spojenectví a začaly řídit naše životy s neuvěřitelnou vervou. Co začalo jako radostná událost, se rychle změnilo v boj o vlastní svobodu a identitu.
Jmenuji se Tomáš a celý život mě provázela babička Marie, která se před celou vesnicí chlubila mým úspěchem, i když mě téměř neznala. Její pýcha a potřeba uznání rozdělovala naši rodinu a já jsem se musel rozhodnout, jestli budu dál mlčet, nebo konečně řeknu pravdu. Tento příběh je o bolesti, kterou způsobují nevyřčené pravdy a o tom, jak těžké je postavit se rodinným mýtům.
Jsem Hana a nikdy jsem si nemyslela, že mě vlastní rodina zradí. Po letech práce v Německu jsem zjistila, že můj muž má milenku a naši synové to přede mnou tajili. Teď stojím před troskami svého života a ptám se, kde jsem udělala chybu.
Jmenuji se Alena a letos na jaře jsem znovu pocítila, jak hluboká může být samota. Moje dcera Marika slavila narozeniny, ale já věděla, že mě nikdo nepozve – její manžel mě nesnáší a Marika se mi vzdaluje každým rokem víc. Vzpomínám na její dětství, kdy jsme byly nerozlučné, a ptám se sama sebe, kde se to všechno pokazilo.
Celý život jsem toužila po vlastním kousku zeleně, ale netušila jsem, že právě zahrada mi pomůže najít cestu zpět k mé dceři Kláře. Po letech mlčení a bolesti jsme díky společné práci na zahradě znovu objevily jedna druhou. Dnes, když se dívám z okna na rozkvetlé záhony, vím, že jsem našla nejen svůj domov, ale i ztracenou rodinu.
Jmenuji se Michala a celý život jsem bojovala o přijetí – nejdřív u vlastní matky, která mě opustila, a později u tchyně, která mě nikdy nechtěla přijmout. Po letech samoty a nejistoty jsem se snažila dokázat, že jsem dost dobrá, ale stále jsem byla jen stínem bývalé manželky mého muže. Můj příběh je o bolesti, naději i odvaze postavit se vlastnímu strachu.
