Jmenuji se Tomáš a po rozvodu jsem roky hledal smysl v povrchních vztazích, dokud jsem nepotkal Veroniku – ženu, jejíž samota byla stejně hluboká jako její oči. Postupně jsem odhaloval její bolestivou minulost a začal chápat, jak těžké je znovu věřit a milovat. Tento příběh je o odvaze čelit svým démonům, o síle lidského spojení a o tom, jak těžké je najít cestu zpět ke štěstí.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem se snažil zapomenout na svého otce, který nás opustil, když mi bylo osm. Po třiceti letech se zničehonic objevil v mém životě právě ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že mám všechno pod kontrolou – úspěšnou kariéru, rodinu, respekt. Jeho návrat ale rozvířil staré rány a já musel čelit otázkám, na které jsem nikdy nechtěl znát odpovědi.
Můj život se rozpadl v jediném okamžiku, když jsem zjistila, že můj manžel Tomáš tajně spoří na rozvod. Zrada mě srazila na kolena, ale donutila mě hledat sílu v sobě a přehodnotit, co pro mě znamená rodina, láska a odpuštění. Teď stojím na rozcestí a ptám se sama sebe, jestli je možné znovu věřit a začít od začátku.
Celý život jsem žila v přesvědčení, že nemám žádný talent. Vždycky jsem byla ta průměrná, která se bála projevit, a umění bylo pro mě jen vzdáleným snem. Až jednoho dne, v tichu kuchyně, jsem poprvé vzala do ruky štětec a dovolila si cítit, že možná přece jen něco dokážu.
Jmenuji se Tomáš a celý život mě provází pocit, že nikam nepatřím. Narodil jsem se s vzácnou genetickou poruchou a rodiče mě hned po porodu nechali v porodnici. Prošel jsem několika dětskými domovy a pěstounskými rodinami, ale skutečný domov jsem dlouho hledal marně.
Všechno začalo jedním kliknutím a skončilo slzami na prahu cizího bytu v Praze. V příběhu popisuji, jak jsem se zamilovala do Tomáše přes internet, rozhodla se pro svatbu, aniž bychom se kdy viděli, a jak rychle se pohádka změnila v realitu. Přemýšlím, jestli je možné poznat člověka jen přes obrazovku a jestli láska opravdu překoná všechno.
Jmenuji se Lucie a po deseti letech, kdy můj bývalý manžel Tomáš ignoroval naši dceru Kláru, se najednou rozhodl, že chce být otcem. Musím čelit jeho náhlému zájmu a zároveň chránit naši dceru před zklamáním, které už jednou zažila. Příběh o ztraceném čase, rodinných konfliktech a otázce, zda je možné napravit minulost.
Jmenuji se Klára a celý život jsem bojovala s pocitem, že jsem pro svou matku byla vždycky až na druhém místě. Když se po letech objevila u mých dveří s prosbou o pomoc, musela jsem čelit nejen svým vzpomínkám, ale i otázce, co znamená být rodina. Příběh o odpuštění, zradě a hledání vlastního místa v životě.
Jsem Alena a myslela jsem si, že po šedesátce mě čeká klidný život. Vše se změnilo, když se ke mně po rozvodu vrátila dcera Marta s malou Haničkou. Postupně jsem zjistila, že místo pomoci rodině jsem se stala služkou a sponzorkou – a musela jsem si položit otázku, kde jsou mé vlastní hranice.
Jmenuji se Alena a ve svých třiašedesáti letech jsem znovu pocítila, co znamená milovat. Po smrti manžela jsem zůstala sama, děti mě nechaly napospas samotě a já se musela naučit žít jinak. Když jsem se zamilovala do Jaroslava, všichni kolem mě to považovali za směšné a naivní – ale já vím, že láska nemá věk.
Celý život jsem žila pro své děti, vzdala jsem se svých snů a potřeb, abych jim zajistila lepší budoucnost. Teď, když jsou dospělé, cítím se odstrčená a slyším, že se nemám plést do jejich života. Přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli má mateřská láska vůbec ještě místo v jejich světě.
Ve čtyřiceti pěti jsem snila o klidném životě, ale dcera se po rozvodu vrátila domů i s malým synem. Místo vytoužené svobody přišla nová vlna starostí, hádek a nečekaných emocí. Teď stojím před otázkou, jestli je možné najít štěstí i v chaosu, který jsem si nepředstavovala.
