Jednoho mrazivého večera mi na dveře zaklepala sestřenice Lenka, zoufalá a na pokraji sil. Otevřela jsem jí i její rodině svůj domov, aniž bych tušila, jak moc to ovlivní náš vztah i můj vlastní život. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít hranici mezi pomocí a sebeobranou, když jde o rodinu.
Všechno se změnilo v okamžiku, kdy jsem Tomášovi oznámila, že čekám dítě. Jeho reakce mě šokovala – navrhl, abychom naši dceru pojmenovali po jeho zesnulé ženě, která tragicky zemřela při autonehodě. Od té chvíle se mezi námi rozhořel boj o minulost, budoucnost a o to, co znamená skutečná láska.
Nikdy bych nevěřila, že se ocitnu v takové situaci – těhotná a zrazená mužem, kterému jsem bezmezně věřila. Vždycky jsem si myslela, že naše láska je výjimečná, že nás žádné lži ani nevěra nemohou ohrozit. Teď stojím před rozpadlým snem a musím najít sílu začít znovu.
Jmenuji se Jana a už šest let žiji s Petrem v manželství, které vypadá navenek idylicky. Jenže pod povrchem nás rozežírá tiché napětí – já toužím po dítěti, zatímco Petr si život bez dětí nedokáže představit jako lepší. Příběh o lásce, která naráží na nevyřčenou propast, a o tom, jaké je to žít s nenaplněnou touhou.
Jmenuji se Jana a už několik let žiji v domácnosti, kde je lednice věčně prázdná, ale synův pokoj stále plný. Můj syn Tomáš má 32 let, pracuje z domova a odmítá opustit náš byt v paneláku na Jižním Městě. Každý den bojuji s pocitem viny, strachu a bezmoci, protože nevím, jak mu pomoci najít vlastní cestu a zároveň zachránit naši rodinu před rozpadem.
Jmenuji se Veronika a nikdy bych nevěřila, že jediná věta od mého manžela dokáže rozbít vše, co jsem považovala za jisté. V šestém roce našeho manželství, s čtyřletým synem, jsem se ocitla na dně, když mi Petr oznámil, že už mě nemiluje. Toto je můj příběh o bolesti, hledání síly a otázkách, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Sedím v kanceláři dlouho po pracovní době, protože domů se mi nechce. Můj manžel Martin mě už dávno přestal respektovat a já se snažím najít útočiště v práci, kde aspoň někdo ocení, co dělám. Ale čím víc utíkám, tím víc si uvědomuji, že tohle není řešení – a že něco musí prasknout.
Jmenuji se Klára a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát před rozhodnutím, které mi roztrhá srdce. Po porodu svého syna jsem musela čelit pravdě o svém duševním zdraví a rozhodnout se, co je pro něj nejlepší. Tento příběh je o bolesti, lásce a odvaze vzdát se vlastního dítěte v naději, že mu dám lepší život.
Můj příběh začíná v momentě, kdy jsem si myslela, že jsme s manželem konečně našli domov snů. Místo klidu a bezpečí jsme se však ocitli uprostřed sousedských válek, kde policie byla častějším hostem než přátelé. Každý den jsem bojovala s pocitem bezmoci a otázkou, jestli jsme udělali největší chybu svého života.
Jmenuji se Hana a po padesátce jsem se ocitla na rozcestí – vdova, matka dvou dospělých dětí, která se rozhodla znovu najít štěstí. Když jsem potkala Petra, začala jsem věřit, že život může nabídnout ještě něco krásného, ale narazila jsem na odpor svých dětí. Toto je můj příběh o odvaze hledat lásku navzdory rodinným konfliktům a strachu ze změny.
Jmenuji se Klára a celý život jsem věřila, že mám v Markétě sestru, kterou mi osud nedal. Když si vzala mého bývalého manžela, myslela jsem, že to zvládnu, ale její zrada přišla v nejhorší možný okamžik. Teď stojím před otázkou, jestli je možné odpustit a jít dál, nebo jestli některé rány nikdy nezmizí.
Jedné deštivé noci mi zavolala švagrová, že potřebuje útočiště pro sebe a své děti. Vzpomínky na vlastní dětství, kdy nás otec opustil kvůli jiné ženě, se mi vrátily s nečekanou silou. Musela jsem se postavit nejen minulosti, ale i novým rodinným konfliktům, které mě donutily přehodnotit, co znamená být rodina.
