Po dvaceti letech manželství mě Janek opustil kvůli mladší ženě. V ten den, kdy jsem zůstala sama, mě přišla nečekaně podpořit moje tchyně, což spustilo řetězec událostí, které změnily můj život. Musela jsem se postavit nejen zradě, ale i pravdám, které jsem dlouho přehlížela.
Ten den v kavárně, kdy jsme s Martinem oznámili našim rodičům, že se chceme vzít, jsem netušila, jak moc se naše životy změní. Naše mámy, které se do té doby sotva znaly, se spojily v nečekaném spojenectví a začaly řídit naše životy s neuvěřitelnou vervou. Co začalo jako radostná událost, se rychle změnilo v boj o vlastní svobodu a identitu.
Jmenuji se Tomáš a celý život mě provázela babička Marie, která se před celou vesnicí chlubila mým úspěchem, i když mě téměř neznala. Její pýcha a potřeba uznání rozdělovala naši rodinu a já jsem se musel rozhodnout, jestli budu dál mlčet, nebo konečně řeknu pravdu. Tento příběh je o bolesti, kterou způsobují nevyřčené pravdy a o tom, jak těžké je postavit se rodinným mýtům.
Jsem Hana a nikdy jsem si nemyslela, že mě vlastní rodina zradí. Po letech práce v Německu jsem zjistila, že můj muž má milenku a naši synové to přede mnou tajili. Teď stojím před troskami svého života a ptám se, kde jsem udělala chybu.
Jmenuji se Alena a letos na jaře jsem znovu pocítila, jak hluboká může být samota. Moje dcera Marika slavila narozeniny, ale já věděla, že mě nikdo nepozve – její manžel mě nesnáší a Marika se mi vzdaluje každým rokem víc. Vzpomínám na její dětství, kdy jsme byly nerozlučné, a ptám se sama sebe, kde se to všechno pokazilo.
Celý život jsem toužila po vlastním kousku zeleně, ale netušila jsem, že právě zahrada mi pomůže najít cestu zpět k mé dceři Kláře. Po letech mlčení a bolesti jsme díky společné práci na zahradě znovu objevily jedna druhou. Dnes, když se dívám z okna na rozkvetlé záhony, vím, že jsem našla nejen svůj domov, ale i ztracenou rodinu.
Jmenuji se Michala a celý život jsem bojovala o přijetí – nejdřív u vlastní matky, která mě opustila, a později u tchyně, která mě nikdy nechtěla přijmout. Po letech samoty a nejistoty jsem se snažila dokázat, že jsem dost dobrá, ale stále jsem byla jen stínem bývalé manželky mého muže. Můj příběh je o bolesti, naději i odvaze postavit se vlastnímu strachu.
Jmenuji se Petra a během jediného roku jsem se stala mámou tří dětí, přestože nejsou trojčata. Můj život se obrátil vzhůru nohama, když jsem zůstala sama a musela čelit nečekaným těhotenstvím, rodinným konfliktům i finančním problémům. Přesto jsem v sobě našla sílu a lásku, o které jsem nikdy netušila, že ji mám.
Nikdy nezapomenu ten okamžik, kdy mi lékařka v porodnici oznámila, že naše dcera možná není naše. S manželem jsme roky bojovali s neplodností a najednou jsme stáli před rozhodnutím, které by zlomilo srdce každému rodiči. Tento příběh je o bolesti, pochybnostech i síle rodiny, která se musí rozhodnout, co znamená být skutečným rodičem.
Jsem Marie a nikdy bych nevěřila, že budu muset vyhodit vlastní dceru a jejího muže z bytu, který jsem celý život budovala. Moje touha pomoci se obrátila proti mně a já se ocitla v roli vetřelce ve vlastním domově. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli je možné znovu najít cestu k rodině, která se mi rozpadla před očima.
Po pětadvaceti letech manželství jsem v telefonu svého muže objevila zprávy od jiné ženy. Všechno, co jsem považovala za jisté, se během pár minut zhroutilo a já musela čelit pravdě, kterou jsem si nikdy nepřipouštěla. Teď stojím před otázkou, zda lze po takové zradě ještě vůbec věřit a odpustit.
Pracuji jako zdravotní sestra na neurologické rehabilitaci v Brně. Dnes jsem musela čelit těžké situaci, kdy si pro pacienta nikdo z rodiny nepřišel. V příběhu popisuji nejen boj o důstojnost pacienta, ale i vlastní vnitřní konflikt a otázky, které si kladu o lidské blízkosti a odpovědnosti.
