Jsem šestnáctiletá dívka z malého města a dnes večer znovu poslouchám křik svého otce skrz tenké stěny našeho bytu. Pro školní úkol jsem napsala dopis o svém životě, netušila jsem, že se dostane k tolika lidem. V tomto příběhu popisuji, jak jsem se snažila milovat a pochopit otce, kterého nám vzal alkohol, a jaké to je vyrůstat v jeho stínu.
Jmenuji se Ondřej Novotný a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát uprostřed kuchyně, křičet na svého otce a prosit Boha, aby mi dal sílu odpustit. Můj příběh je o tom, jak jsem se snažil najít oporu ve víře, když se naše rodina rozpadala kvůli otcově závislosti na alkoholu. Modlitba mi pomohla najít cestu k sobě i k ostatním, ale odpovědi nebyly vždy takové, jaké jsem čekal.
Jmenuji se Veronika a jsem nejstarší dcera svého táty, který dlouhá léta bojoval s alkoholem. Pro školní úkol jsem napsala dopis o tom, jaké to je žít v rodině, kde alkohol ničí vztahy i sny. Nikdy by mě nenapadlo, že můj příběh zasáhne tolik lidí a otevře tolik bolestivých, ale potřebných otázek.
Táta nezvládl její ztrátu, a tak se uchýlil k alkoholu. Musel jsem se o sebe postarat sám. Neměli jsme jídlo. Neměl jsem čisté oblečení.
Když jsem byl malý, měl jsem úplnou, šťastnou rodinu. Byli jsme tři: já, máma a táta. Ale život píše nepředvídatelné příběhy. Máma skončila v nemocnici. Brzy už nebyla na tomto světě. A táta začal pít. Snažil se tak moc vyrovnat se svým zármutkem. Lednice byla často prázdná. Chodil jsem do školy špinavý a hladový. Přestal jsem
Děda také zemřel. Teta Alena nikdy neměla štěstí ve vztazích, takže se ukázalo, že v naší rodině nejsou žádní muži. Moje máma a teta obě tvrdě pracovaly, aby vyžily.
