Všechno se změnilo během jednoho večera, kdy jsem poprvé potkala otce snoubenky mého syna. Do té doby jsem věřila, že vím, co je pro naši rodinu nejlepší, ale ten zážitek mi obrátil život naruby. Teď stojím před těžkým rozhodnutím: mám zasáhnout do synova života, nebo ho nechat jít vlastní cestou?
Byla jsem na pokraji spánku, když mi v noci zazvonil telefon. Hlas mé dcery byl roztřesený a slabý, a já okamžitě cítila, že se stalo něco zlého. Od té chvíle jsem musela čelit pravdě, před kterou jsem roky zavírala oči.
Jmenuji se Hana a ve svých jednadvaceti letech jsem se ocitla v naprosté samotě, přestože moji rodiče stále žijí. Můj otec, Jaroslav, byl alkoholik, který bil mou matku Alenu, a ona nikdy nenašla sílu odejít nebo mě ochránit. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela naučit žít s tím, že rodina, do které se narodíte, může být zdrojem nejhlubšího zoufalství.
Jsem šestnáctiletá dívka z malého města a dnes večer znovu poslouchám křik svého otce skrz tenké stěny našeho bytu. Pro školní úkol jsem napsala dopis o svém životě, netušila jsem, že se dostane k tolika lidem. V tomto příběhu popisuji, jak jsem se snažila milovat a pochopit otce, kterého nám vzal alkohol, a jaké to je vyrůstat v jeho stínu.
Jmenuji se Ondřej Novotný a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát uprostřed kuchyně, křičet na svého otce a prosit Boha, aby mi dal sílu odpustit. Můj příběh je o tom, jak jsem se snažil najít oporu ve víře, když se naše rodina rozpadala kvůli otcově závislosti na alkoholu. Modlitba mi pomohla najít cestu k sobě i k ostatním, ale odpovědi nebyly vždy takové, jaké jsem čekal.
Jmenuji se Veronika a jsem nejstarší dcera svého táty, který dlouhá léta bojoval s alkoholem. Pro školní úkol jsem napsala dopis o tom, jaké to je žít v rodině, kde alkohol ničí vztahy i sny. Nikdy by mě nenapadlo, že můj příběh zasáhne tolik lidí a otevře tolik bolestivých, ale potřebných otázek.
Táta nezvládl její ztrátu, a tak se uchýlil k alkoholu. Musel jsem se o sebe postarat sám. Neměli jsme jídlo. Neměl jsem čisté oblečení.
Když jsem byl malý, měl jsem úplnou, šťastnou rodinu. Byli jsme tři: já, máma a táta. Ale život píše nepředvídatelné příběhy. Máma skončila v nemocnici. Brzy už nebyla na tomto světě. A táta začal pít. Snažil se tak moc vyrovnat se svým zármutkem. Lednice byla často prázdná. Chodil jsem do školy špinavý a hladový. Přestal jsem
Děda také zemřel. Teta Alena nikdy neměla štěstí ve vztazích, takže se ukázalo, že v naší rodině nejsou žádní muži. Moje máma a teta obě tvrdě pracovaly, aby vyžily.
