„Tetině náhlá změna plánu nás nechala v nesnázích“

Minulý podzim, když se listí zbarvilo do zlatova a vzduch se ochladil, byl můj manžel, Tomáš, diagnostikován s těžkým případem bronchitidy. Lékařovo přísné doporučení bylo jasné: potřeboval hodně odpočívat a vyhýbat se stresu, aby se plně uzdravil. Jako pracující matka s náročnou prací jsem věděla, že to sama nezvládnu. Potřebovali jsme pomoc, a to rychle.

Tomášův stav byl natolik vážný, že byl na několik dní hospitalizován. Během této doby jsem balancovala mezi prací, návštěvami v nemocnici a péčí o naši dvouletou dceru Lindu. Bylo to vyčerpávající, ale stále jsem si říkala, že je to jen dočasné. Jakmile bude Tomáš doma, věci se zjednoduší—alespoň jsem si to myslela.

Moje teta, která bydlela nedaleko a vždy byla oporou, nám nabídla pomoc. Slíbila, že bude hlídat Lindu během dne, abych se mohla soustředit na práci a Tomáš mohl nerušeně odpočívat. Její nabídka byla jako záchranné lano a já ji s vděčností přijala.

S tetiným slibem jsem pocítila úlevu. Upravila jsem si pracovní rozvrh a dokonce si vzala pár dní volna, abych pomohla Tomášovi se usadit doma. Vše se zdálo být na dobré cestě.

Avšak jen dva dny před Tomášovým propuštěním z nemocnice mi teta zavolala s nečekanou zprávou. Rozhodla se na poslední chvíli odjet na výlet s přáteli a nemohla nám tedy pomoci. Její hlas byl omluvný, ale pevný. Potřebovala si odpočinout, řekla, a tento výlet byl důležitý pro její pohodu.

Byla jsem ohromená. Hlavou mi vířily myšlenky, jak situaci zvládnout. Bez tetiny pomoci jsme byli v úzkých. Nemohla jsem si dovolit vzít více volna z práce a Tomáš rozhodně nemohl v jeho stavu pečovat o Lindu.

V zoufalství jsem začala hledat alternativní řešení. Volala jsem přátelům a sousedům s nadějí, že někdo může dočasně pomoci. Bohužel všichni měli již naplánované závazky nebo nebyli k dispozici na tak krátké upozornění.

Den, kdy se Tomáš vrátil z nemocnice, byl hořkosladký. I když jsem byla ráda, že je zpět, stres z naší situace byl obrovský. Bez jiných možností jsem nakonec pracovala z domova a zároveň se snažila pečovat o Tomáše i Lindu. Bylo to chaotické a vyčerpávající.

Tomášovo zotavování bylo pomalé a plné překážek. Stres z naší situace si vybral svou daň na nás obou. Měl potíže s odpočinkem kvůli Lindiným neustálým požadavkům na pozornost a já se cítila roztrhaná mezi pracovními povinnostmi a rodinnými potřebami.

Jak týdny přecházely v měsíce, napětí v naší rodině bylo patrné. Tomášovo zotavení bylo zpožděné a moje pracovní výkonnost utrpěla. Nedostatek podpory v tak kritické době nás nechal cítit se izolovaně a přetíženě.

S odstupem času bych si přála mít záložní plán nebo spolehlivější síť podpory. Tetino rozhodnutí upřednostnit své vlastní potřeby před slibem nám bylo tvrdou připomínkou toho, že i dobře míněné plány mohou selhat.