„Tchán se nastěhoval na 5 měsíců: Od prvního dne jsme si nerozuměli“

Můj manžel, Jakub, a já jsme manželé šest let. Máme tříletou dceru jménem Lída. Během let jsme čelili mnoha výzvám: finančním problémům, problémům s důvěrou, obdobím nezaměstnanosti a dokonce i krizím duševního zdraví. Přes všechno jsme to zvládli a byli jsme relativně šťastní až donedávna.

Jakubův otec, Tomáš, žije v malém městě asi dvě hodiny od nás. Je sám od té doby, co Jakubova matka zemřela před pěti lety. Tomáš je v důchodu a vždy byl tak trochu samotář. Navštěvoval nás zřídka, a když už, tak většinou jen na den nebo dva.

Před několika měsíci Tomáš zavolal Jakubovi s novinkou. Rozhodl se prodat svůj dům a na pět měsíců se nastěhovat do našeho třípokojového bytu, zatímco si hledá nové bydlení blíže k nám. Jakub váhal, ale cítil povinnost pomoci svému otci. Koneckonců, rodina je rodina.

Od chvíle, kdy se Tomáš nastěhoval, šlo všechno z kopce. Přijel s náklaďákem plným věcí, které zaplnily náš už tak stísněný byt. Naše obývací pokoj se přes noc proměnil ve skladiště. Tomáš trval na tom, že si uprostřed pokoje nechá své staré křeslo, i když to bylo nevzhledné a zabíralo cenný prostor.

Přítomnost Tomáše narušila naši denní rutinu. Měl zvyk vstávat v 5 ráno a dělat hluk v kuchyni, což probouzelo Lídu a nechávalo mě vyčerpanou ještě před začátkem dne. Měl také silné názory na to, jak bychom měli vychovávat naši dceru, často kritizoval naše rodičovské volby.

Jakub se snažil mezi námi zprostředkovat, ale jen to zhoršovalo situaci. Tomáš měl pocit, že Jakub příliš často stojí na mé straně, a já jsem měla pocit, že mě Jakub dostatečně nepodporuje. Napětí v bytě bylo hmatatelné.

Jednoho večera, po obzvláště vyhrocené hádce o Lídy večerní rutinu, Tomáš vyběhl z bytu. Nevrátil se až do rána a byl cítit alkoholem. To se stalo opakujícím se vzorcem. Tomáš odcházel na hodiny, někdy přes noc, a vracel se opilý a agresivní.

Náš kdysi klidný domov se proměnil v bojiště. Jakub a já jsme začali častěji hádat, často o Tomášovi, ale také o dalších problémech, které bublaly pod povrchem. Naše finanční situace se zhoršila, protože jsme museli pokrýt některé Tomášovy výdaje, včetně jeho pití.

Poslední kapkou bylo, když Tomáš způsobil menší dopravní nehodu při řízení pod vlivem alkoholu. Naštěstí nikdo nebyl zraněn, ale pro Jakuba a mě to bylo varování. Uvědomili jsme si, že takhle dál žít nemůžeme.

Jakub měl těžký rozhovor se svým otcem a požádal ho, aby si našel jiné místo k pobytu. Tomáš byl rozzuřený a obvinil nás z toho, že ho opouštíme v době nouze. Odešel druhý den bez rozloučení.

Škody byly napáchány. Naše manželství bylo v troskách a stres si vybral svou daň na nás obou. Rozhodli jsme se dát si od sebe pauzu a zjistit, co dál. Jakub se dočasně přestěhoval k příteli, zatímco já zůstala v bytě s Lídou.

Když tu sedím a píšu toto, nemohu se ubránit pocitu ztráty. Naše rodina byla roztrhána okolnostmi mimo naši kontrolu. Nevím, co nám budoucnost přinese, ale doufám, že jednoho dne najdeme cestu zpět k sobě.