Ze života: „Necítím povinnost starat se o otce mého manžela ve stáří“

Když jsem se před dvaceti lety vdala za Jana, věděla jsem, že se vdávám do rodiny, která je jiná než ta moje. Moje rodina byla soudržná, vždy jsme si navzájem pomáhali v dobrém i zlém. Janova rodina byla naopak odtažitá a poněkud chladná. Jeho otec, Karel, byl obzvlášť odměřený. Nikdy neprojevil zájem o naše životy ani nenabídl žádnou podporu, i když jsme měli potíže.

V prvních letech našeho manželství jsme s Janem čelili mnoha výzvám. Oba jsme pracovali na několika místech, abychom vyšli s penězi, a byly chvíle, kdy jsme sotva měli dost na zaplacení účtů. Přestože jsme se potýkali s problémy, Karel nám nikdy nenabídl pomoc. Žil pohodlně ve svém velkém domě a užíval si důchodu, zatímco my jsme se snažili přežít.

Vzpomínám si na jednu obzvlášť těžkou zimu, kdy se nám rozbilo topení. Nemohli jsme si dovolit opravu a týdny jsme se třásli pod dekami. Jan požádal svého otce o pomoc, ale Karel to jednoduše odbyl s tím, že má své vlastní výdaje. To byl moment, kdy jsem si uvědomila, že na něj nemůžeme spoléhat.

Během let moje zášť vůči Karlovi rostla. Nikdy se nezúčastnil školních akcí našich dětí ani jejich narozenin, nikdy nenabídl hlídání a nikdy neprojevil zájem o naše životy. Bylo to, jako bychom pro něj neexistovali. Snažila jsem se být chápavá a myslela jsem si, že možná má své důvody, ale bylo stále těžší ospravedlnit jeho chování.

Nyní je Karlovi přes sedmdesát a jeho zdraví se zhoršuje. Nedávno upadl a už není schopen žít samostatně. Jan navrhl, abychom ho vzali k nám domů a starali se o něj, ale nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. Po všech těch letech zanedbávání a lhostejnosti jsem měla být jeho pečovatelkou?

Vyjádřila jsem své obavy Janovi a vysvětlila mu, že necítím povinnost starat se o muže, který se nikdy nestaral o nás. Jan byl zraněný a zklamaný, ale chápal, odkud přicházím. Věděl, jak moc mě otcovo chování během let ovlivnilo.

Přesto se Jan rozhodl Karla přivést do našeho domova. Cítil to jako svou povinnost syna a já mu v tom nemohla bránit. Ale dala jsem jasně najevo, že nebudu zodpovědná za Karlovu péči. Jan by musel vše zvládnout sám.

Situace je neuvěřitelně obtížná. Náš domov už nepůsobí jako útočiště; stal se místem napětí a zášti. Karlova přítomnost je neustálou připomínkou let zanedbávání a lhostejnosti, které jsme snášeli. Jan je vyčerpaný z pokusů vyvážit práci, péči o otce a udržování naší domácnosti.

Přála bych si říct, že se věci časem zlepšily, ale nestalo se tak. Zášť vůči Karlovi jen zesílila. Snažím se mu vyhýbat co nejvíce, utíkám do svého pokoje nebo odcházím z domu jen proto, abych unikla napětí.

S Janem jsme vedli nespočet hádek o této situaci. Cítí se rozpolcený mezi povinností vůči otci a loajalitou ke mně. Naše manželství je napjaté a obávám se, že tuto výzvu možná nepřekonáme.

Na konci nevím, co nás čeká v budoucnu. Vím jen to, že se nedokážu starat o muže, který se nikdy nestaral o nás. Je to tvrdá realita, ale je to pravda.