„Moje švagrová předstírala těhotenství, aby se vyhnula práci a vystěhování“

Pavel a já jsme manželé už pět let a náš vztah byl vždy silný. Sdílíme spolu všechno, od našich snů po naše starosti. Jednou z věcí, která vždy usnadňovala naše manželství, je dobrý vztah s Pavlovou matkou Janou. Je to laskavá žena, která nás vždy podporovala. Často si telefonujeme a někdy se jí radím ohledně různých záležitostí.

Naše poklidné životy však vzaly dramatický obrat před několika měsíci, když se k nám nastěhovala Pavlova sestra Alena. Alena nedávno přišla o práci a měla problémy vyjít s penězi. Byla na pokraji vystěhování z bytu, takže jsme se s Pavlem rozhodli nechat ji u nás bydlet, dokud se nepostaví na nohy.

Nejprve se zdálo, že je vše v pořádku. Alena byla vděčná za naši pomoc a slíbila, že si co nejdříve najde novou práci. Ale jak týdny přecházely v měsíce, bylo jasné, že se příliš nesnaží najít zaměstnání. Většinu dní trávila lenošením doma, sledováním televize a procházením sociálních sítí.

Začali jsme být s Pavlem frustrovaní. Očekávali jsme, že Alena bude aktivnější při hledání práce, ale zdálo se, že zneužívá naši pohostinnost. Rozhodli jsme se s ní vážně promluvit o jejích plánech do budoucna.

Jednoho večera po večeři jsme si s Alenou sedli do obývacího pokoje. Pavel jemně otevřel téma jejího hledání práce a zeptal se, jestli udělala nějaký pokrok. K našemu překvapení se Alena rozplakala.

„Jsem těhotná,“ vzlykala. „Zjistila jsem to před několika týdny a nevěděla jsem, jak vám to říct.“

Pavel a já jsme byli ohromeni. To jsme vůbec nečekali. Alenino odhalení změnilo všechno. Okamžitě jsme přestali tlačit na její hledání práce a začali ji podporovat během těhotenství.

Jana byla nadšená z novinky, že se stane znovu babičkou. Často nám volala, aby se zeptala na Alenu a nabídla rady ohledně prenatální péče. Všichni jsme se kolem Aleny semkli a snažili se jí poskytnout vše potřebné.

Jak měsíce ubíhaly, Alenin břicho rostlo a my jsme se připravovali na příchod miminka. Nakoupili jsme dětské oblečení, zařídili dětský pokoj a dokonce jsme pro ni uspořádali baby shower. Zdálo se, že vše jde podle plánu.

Pak se ale jednoho dne stalo něco zvláštního. Uklízela jsem dům a narazila na hromadu papírů schovaných v Alenině pokoji. Byly to lékařské dokumenty, ale nedávaly smysl. Nebyly tam žádné záznamy o prenatálních návštěvách nebo ultrazvucích. Místo toho to byly staré lékařské účty a nesouvisející výsledky testů.

Srdce mi kleslo, když jsem si uvědomila, co to znamená. Alena nám celou dobu lhala. Nebyla těhotná; celé to předstírala, aby se vyhnula hledání práce a vystěhování.

Ten večer jsem Alenu konfrontovala, když byl Pavel v práci. Nejprve to popírala, ale nakonec se zhroutila a přiznala pravdu. Byla zoufalá a nevěděla, co jiného dělat.

Když Pavel přišel domů, řekla jsem mu všechno. Byl zdrcený. Oba jsme se cítili zrazeni někým, komu jsme se snažili pomoci.

Požádali jsme Alenu, aby okamžitě opustila náš dům. Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsme kdy museli udělat, ale nemohli jsme dál podporovat někoho, kdo nás tak hluboce podvedl.

Jana byla zlomená srdcem, když zjistila pravdu. Naše kdysi blízká rodina byla roztrhána Aleninými činy. Pavel a já se stále snažíme obnovit důvěru mezi sebou a uzdravit se z této bolestivé zkušenosti.