„Moje máma chce, abych se sblížila s nevlastní sestrou, ale její hrubost mě znechucuje“

Po rozvodu rodičů, když mi bylo osm, jsem zůstala blízko otce. Každé léto jsem jezdila k prarodičům do malebného přímořského městečka v Jižních Čechách. Ta léta byla mým únikem, časem zapomenout na napětí doma a užívat si jednoduchých radostí života u vody. S tátou jsme chodili na ryby a prarodiče mě rozmazlovali domácími borůvkovými koláči. Bylo to jako kousek ráje.

O deset let později se máma znovu vdala. Její nový manžel, Tomáš, se na první pohled zdál být milý. Měl dceru, Emu, která byla stejně stará jako já. Máma byla nadšená z představy, že se staneme nejlepšími kamarádkami. Představovala si, jak si sdílíme tajemství, chodíme spolu nakupovat a stáváme se nerozlučnými. Ale realita byla daleko od jejího snu.

Ema byla všechno, co já ne. Byla hlučná, drzá a měla talent na to, aby mě cítila malou. Od chvíle, kdy jsme se potkaly, dala jasně najevo, že mě nechce mít kolem sebe. Dělala si posměšky z mého oblečení, mých zájmů a dokonce i z mého vztahu s tátou. Jako by jí dělalo radost mě uvádět do rozpaků.

Jednoho víkendu máma rozhodla, že bychom měli jet na rodinný výlet do chaty v horách. Myslela si, že to bude skvělá příležitost pro mě a Emu se sblížit. Děsila jsem se té myšlenky, ale šla jsem do toho, abych udělala mámě radost.

Výlet začal rozpačitě. Ema mě většinu času ignorovala a mluvila se mnou jen tehdy, když měla něco hrubého na srdci. Druhý den jsme šli na túru. Miluji přírodu a těšila jsem se na to, ale Ema si celou dobu stěžovala. Posmívala se mému nadšení pro přírodu a dělala si legraci z toho, že fotím krajinu.

Ten večer se situace ještě zhoršila. Seděli jsme kolem táboráku a Ema začala mluvit o svých kamarádech z domova. Chlubila se jejich divokými večírky a jak by se nikdy nebavili s někým jako já. Máma se snažila změnit téma, ale Ema nepřestávala. Pak začala mluvit o mém tátovi a dělala kruté vtipy o tom, že je „lůzr“, protože žije v malém městě.

Už jsem to nemohla snést. Vstala jsem a řekla jí, aby přestala takhle mluvit o mém tátovi. Ema se jen smála a řekla, že jsem příliš citlivá. Máma se na mě podívala prosebnýma očima a tiše mě prosila, abych udržela klid. Ale nemohla jsem. Odešla jsem od táboráku zpět do chaty.

Tu noc jsem ležela v posteli a cítila se osamělejší než kdy jindy. Máma přišla za mnou, aby si promluvila, ale nemohla jsem zadržet slzy. Řekla jsem jí, jak moc mě Eminy slova bolí a jak se cítím jako outsider ve vlastní rodině. Máma mě objala a omluvila se, ale viděla jsem v jejích očích zklamání.

Zbytek výletu byl rozmazaný. Držela jsem si od Emy odstup a odpočítávala hodiny do návratu domů. Když jsme konečně dorazili domů, pocítila jsem úlevu.

Doma se situace nezlepšila. Máma dál tlačila na to, abychom si s Emou vytvořily vztah, ale bylo jasné, že to nepůjde. Eminina hrubost a moje zášť vytvořily mezi námi nepřekonatelnou propast.

Na konci zůstával mámin sen o šťastné nové rodině jen snem. Realita byla mnohem složitější a bolestivější. Někdy, bez ohledu na to, jak moc chcete něco vyřešit, to prostě nejde.