„Moje dcera mě nenávidí za to, že ji finančně nepodporuji, na rozdíl od jejích tchánů“

Nikdy jsem si nepředstavovala, že můj vztah s dcerou Terezou dospěje do tohoto bodu. Nedávno mě pokárala za to, že jí neposkytuji finanční podporu. Kořen problému spočívá v tom, že její tchánové, Petr a Jana, jí neustále finančně pomáhají. Ale jak mě můžete srovnávat, důchodkyni žijící z pevného příjmu, s čtyřicetiletými podnikateli, kteří jsou stále v nejlepších letech svého výdělku?

Měla jsem Terezu poměrně pozdě v životě – ve věku 45 let. Můj manžel Karel a já jsme se roky snažili mít dítě. Prošli jsme nesčetnými léčbami a čelili mnoha zklamáním. Když Tereza konečně přišla do našeho života, byla to naše zázračné dítě. Vložili jsme veškerou naši lásku a zdroje do její výchovy.

Karel zemřel, když bylo Tereze jen 15 let. Bylo to těžké období pro nás obě, ale zvládly jsme to spolu. Pracovala jsem na několika místech, abych zajistila, že Tereza bude mít vše, co potřebuje. Chtěla jsem jí poskytnout nejlepší vzdělání a příležitosti, i když to znamenalo obětovat vlastní pohodlí.

Tereza se seznámila s Martinem během svých vysokoškolských let a rychle se do sebe zamilovali. Martinovi rodiče, Petr a Jana, jsou úspěšní podnikatelé, kteří vždy byli štědří se svým bohatstvím. Pomohli Tereze a Martinovi koupit jejich první dům a dokonce zaplatili za jejich svatbu. Byla jsem vděčná za jejich podporu, ale zároveň jsem se cítila nedostatečná.

Teď když jsem v důchodu, moje finanční situace je daleko od stabilní. Žiji z skromného důchodu a musím být opatrná s každou korunou, kterou utratím. Přesto se snažím Tereze pomáhat, kdykoli mohu, i když je to jen malá částka peněz nebo domácí jídlo.

Ale nedávno se věci zhoršily. Tereza mi jednoho večera zavolala a byla očividně rozrušená. Řekla mi, že se cítí trapně, protože jí finančně nepřispívám jako její tchánové. Řekla, že má pocit, že mi na ní a její rodině nezáleží.

Byla jsem zlomená. Jak si to mohla myslet? Vždy jsem se snažila ji podporovat všemi možnými způsoby. Ale realita je taková, že prostě nemám finanční prostředky na to, abych mohla soutěžit s Petrem a Janou.

Snažila jsem se Tereze vysvětlit svou situaci, ale nechtěla mě poslouchat. Obvinila mě z toho, že jsem sobecká a nezajímám se o její problémy. Bylo to jako facka do tváře po všem, co jsem pro ni udělala.

Od té doby je náš vztah napjatý. Tereza mi málokdy volá nebo mě navštěvuje. Když už přijde, je mezi námi cítit napětí. Chybí mi blízký vztah, který jsme kdysi měly, ale nevím, jak to napravit.

Přemýšlela jsem o tom, že bych požádala Petra a Janu o pomoc, ale moje hrdost mi to nedovolí. Nechci být vnímána jako břemeno nebo někdo, kdo se nedokáže postarat o svou vlastní rodinu. Ale zároveň nemohu snést myšlenku na to, že bych kvůli něčemu tak triviálnímu jako peníze ztratila svou dceru.

Jak dny plynou, cítím se stále více izolovaná. Radost, kterou mi Tereza kdysi přinášela do života, byla nahrazena hlubokým smutkem a lítostí. Přeji si, aby se věci mohly vrátit do starých kolejí, ale nejsem si jistá, jestli je to ještě možné.

Na konci mi zůstává bolestné uvědomění: někdy láska nestačí k překonání propasti vytvořené finanční nerovností. A i když možná nikdy nebudu schopna soutěžit s bohatstvím Petra a Jany, doufám, že jednoho dne Tereza pochopí, že moje láska k ní je neocenitelná.