„Babičky Jsou Celý Rok Neviditelné, Ale V Létě Soutěží o Pozornost Svých Vnuček“

Pro osmiletou Emu to byl typický školní rok. Její dny byly plné vyučování, domácích úkolů a občasných setkání s kamarády. Její babičky, které žily v různých městech, se objevovaly jen zřídka. Posílaly narozeninové přání a volaly o svátcích, ale jejich přítomnost byla většinou cítit jen skrze občasný dárek nebo telefonát.

Emina maminka, Jana, často přemýšlela, proč její vlastní matka a tchyně působí tak vzdáleně. „Milují Emu,“ říkala si. „Ale kde jsou po zbytek roku?“

Když se školní rok chýlil ke konci a blížilo se léto, Jana si všimla náhlé změny. Obě babičky začaly volat častěji a ptát se na Eminy plány na léto. Jako by celý rok hibernovaly a teď se probudily s jediným cílem: strávit čas se svou vnučkou.

Janina matka, babička Alena, byla první, kdo vyjádřil své úmysly jasně. „Přemýšlela jsem, že bych vzala Emu na týden k moři,“ řekla během jednoho z jejich telefonátů. „Mohly bychom stavět hrady z písku, sbírat mušle a možná se i vydat na výlet za delfíny.“

Netrvalo dlouho a Janina tchyně, babička Marie, zavolala s podobným návrhem. „Mám kamarádku, která vlastní dům u moře,“ řekla nadšeně. „Bylo by to pro Emu perfektní. Mohly bychom si spolu užít spoustu zábavy.“

Jana se ocitla v obtížné situaci. Obě babičky chtěly vzít Emu k moři, ale léto bylo jen jedno. Snažila se jim to vysvětlit a doufala, že to pochopí a možná přijdou s kompromisem.

„Možná bys ji mohla vzít jeden týden a Marie další týden,“ navrhla své matce.

Ale babička Alena byla neústupná. „Chci s Emou strávit co nejvíce času,“ trvala na svém. „Během roku ji skoro nevidím.“

Když Jana navrhla stejnou myšlenku babičce Marii, dostala podobnou odpověď. „Nechci sdílet svůj čas s ní,“ řekla Marie pevně. „Tohle je moje šance navázat s vnučkou pouto.“

Situace se rychle vyhrotila do plnohodnotné soutěže. Obě babičky začaly Emu zahrnovat dárky a sliby zábavných aktivit. Alena poslala balíček plný hraček na pláž a nový plavky, zatímco Marie poslala lístky do zábavního parku poblíž domu u moře.

Ema, chycená uprostřed, nevěděla, co dělat. Milovala obě své babičky a nechtěla žádné z nich ublížit. Ale tlak z obou stran byl ohromující.

Jak letní týdny ubíhaly, napětí mezi Alenou a Marií rostlo. Začaly Janě volat častěji, každá se snažila přesvědčit ji, že její plán je pro Emu nejlepší. Dříve vzdálené babičky byly nyní velmi přítomné, ale ne tak, jak Jana doufala.

Na konci ani jedna babička nedosáhla svého cíle. Neustálé hádky a soutěžení si vybraly daň na všech zúčastněných. Ema strávila většinu léta doma a přišla o výlety k moři, na které se tak těšila.

Jana cítila hluboké zklamání. Doufala, že její matka a tchyně najdou způsob, jak sdílet svůj čas s Emou bez toho, aby to proměnily v soutěž. Místo toho jejich rivalita zanechala všechny zraněné a frustrované.

Když začal nový školní rok, babičky opět zmizely do pozadí. Zdálo se, že cyklus je předurčen k opakování, s jejich náhlým zájmem o Emu se objevujícím pouze tehdy, když se blížilo léto.

Jana nemohla přestat přemýšlet o tom, jestli se věci někdy změní. Doufala, že jednoho dne obě babičky pochopí, že jejich láska k Emě by je měla spojovat, ne rozdělovat.