Nejhorší Strach Matky: Odhalení Pravdy za Slzami Její Dcery

Nora vždy měla obavy z toho, že její dcera Valentýna tráví víkendy u svého bývalého manžela Lukáše. Nebylo to tím, že by Lukášovi nedůvěřovala; byla to jeho nová žena, Andrea, která ji znepokojovala. Andrea byla mladší a zdála se být bezstarostná, což Noru zneklidňovalo. Ale kvůli Valentýně se snažila své obavy držet v sobě.

Jedno slunečné sobotní odpoledne jela Nora k Lukášovu domu vyzvednout Valentýnu. Když zaparkovala auto a šla ke vchodovým dveřím, uslyšela pronikavý křik, který jí způsobil mrazení po celém těle. Bez přemýšlení vběhla dovnitř, srdce jí bušilo v hrudi.

„Noro! Co tady děláš?“ vykřikl Lukáš, když vyšel z kuchyně, ale Nora ho sotva slyšela. Její oči byly upřené na obývací pokoj, kde Valentýna ležela na zemi, slzy jí tekly po tváři. Andrea stála poblíž a držela koště, na tváři měla šokovaný výraz.

„Co se tady stalo?“ zeptala se Nora naléhavě a spěchala k Valentýně, aby ji pevně objala.

Valentýna nekontrolovatelně vzlykala a nemohla mluvit. Nora se podívala na Andreu, která vypadala stejně rozrušeně.

„Přísahám, byla to nehoda,“ koktala Andrea. „Hrály jsme si a ona zakopla o koště. Nechtěla jsem, aby se zranila.“

Norou probíhaly myšlenky. Chtěla Andree věřit, ale pohled na její dceru v slzách to ztěžoval. Lukáš přistoupil a položil ruku na Norino rameno.

„Noro, prosím uklidni se,“ řekl jemně. „Poslechněme si, co nám Valentýna řekne.“

Nora se zhluboka nadechla a podívala se na svou dceru. „Zlatíčko, můžeš mi říct, co se stalo?“

Valentýna si otřela oči a začala mluvit třesoucím se hlasem. „Hrály jsme si na schovávanou,“ začala. „Schovávala jsem se za gaučem a když jsem se snažila vstát, zakopla jsem o koště. Strašně to bolelo.“

Nora pocítila vlnu úlevy. Byla to nehoda, jak Andrea říkala. Pevně objala Valentýnu a políbila ji na vrchol hlavy.

„Je mi líto, že ses zranila, miláčku,“ zašeptala.

Andrea si klekla vedle nich, slzy v očích. „Valentýno, je mi to moc líto. Měla jsem být opatrnější.“

Valentýna se podívala na Andreu a usmála se. „To je v pořádku, Andreo. Vím, že jsi to nechtěla.“

Nora vstala a pomohla Valentýně na nohy. „Pojďme domů a dáme na tu bouli led,“ řekla jemně.

Když šly ke dveřím, Lukáš je následoval ven. „Noro, je mi to opravdu líto,“ řekl upřímně. „Andrea by nikdy neublížila Valentýně schválně.“

Nora přikývla. „Vím to, Lukáši. Nehody se stávají. Ale prosím buďte příště opatrnější.“

Lukáš slíbil, že bude, a Nora pocítila klid, když jela domů s Valentýnou. Uvědomila si, že i když nemusí vždy souhlasit s Lukášovými rozhodnutími, oba svou dceru hluboce milují a udělali by cokoliv pro její bezpečí.