„Už nikdy neuvidíš svého vnuka!“ – Příběh jedné české tchyně, která rozbila mou rodinu

„Jestli si myslíš, že ti dovolím zničit naši rodinu, tak se pleteš! Už nikdy neuvidíš svého vnuka!“ křičela na mě paní Novotná, moje tchyně, zatímco můj muž Petr stál v rohu obýváku a díval se do země. V tu chvíli jsem měla pocit, že se mi rozpadá celý svět. Malý Matýsek seděl na koberci a nechápavě sledoval, jak se jeho máma třese vzteky a zoufalstvím.

Nikdy jsem si nemyslela, že skončím v takové situaci. Když jsem si Petra brala, byl to tichý, laskavý muž. Jeho maminka byla vždy trochu panovačná, ale říkala jsem si, že to zvládnu. Jenže po narození Matýska se všechno změnilo. Paní Novotná začala chodit k nám domů každý den. „Jana neumí vařit,“ říkala nahlas před Petrem. „To dítě je pořád nemocné, protože ho neumíš pořádně obléct.“ Každý můj krok komentovala, všechno kritizovala. Petr mlčel. Když jsem mu to vyčítala, jen pokrčil rameny: „Víš, jaká je máma…“

Začalo to nenápadně. Jednou mi tchyně vzala Matýska na procházku bez mého svolení. Jindy mu dala sladkosti, i když jsem to zakázala. Když jsem protestovala, řekla mi: „Ty jsi jen matka na papíře. Já vím nejlíp, co je pro něj dobré.“ Cítila jsem se bezmocná. Moje vlastní máma bydlela daleko a Petr byl pořád v práci nebo zavřený u počítače.

Jednoho dne jsem přišla domů dřív z práce a slyšela jsem, jak paní Novotná říká Matýskovi: „Maminka tě nemá ráda, proto na tebe pořád křičí.“ Zůstala jsem stát ve dveřích a nemohla popadnout dech. „Co to říkáte?“ vyhrkla jsem. Tchyně se na mě podívala s ledovým klidem: „Jen pravdu. Dítě potřebuje lásku, ne tvoje zákazy.“

Začala jsem být nervózní, podrážděná. V noci jsem nemohla spát, ve dne jsem se bála jít domů. Petr si ničeho nevšímal. Když jsem mu řekla, že už to nevydržím, jen povzdechl: „Nech to být, vždyť je to moje máma.“

Jednou večer jsem našla Matýska plačícího v pokoji. „Maminko, babička říkala, že když tě nebudu poslouchat, vezme mě k sobě a už tě nikdy neuvidím.“ To byla poslední kapka. Vyběhla jsem do kuchyně a začala na tchyni křičet: „Dost! Tohle už nikdy nedělejte! Je to moje dítě!“ Tchyně se rozesmála: „Ty? Ty nejsi žádná matka! Já tě zničím!“

Začaly hádky každý den. Petr byl čím dál víc uzavřený. Jednou večer mi řekl: „Jestli se ti tu nelíbí, můžeš odejít.“ Zůstala jsem stát jako opařená. Odejít? Ale kam? S malým dítětem? Neměla jsem kam jít, peněz bylo málo.

Začala jsem hledat pomoc u psycholožky. Ta mi řekla: „Musíte si nastavit hranice. Jinak přijdete o sebe i o syna.“ Ale jak nastavit hranice někomu, kdo vás nerespektuje? Kdo vám denně opakuje, že jste neschopná?

Jednoho dne přišla tchyně s kufrem: „Matýsek pojede ke mně na víkend.“ Protestovala jsem: „Ne! Nikam nejde!“ Začala křičet: „Už nikdy neuvidíš svého vnuka! Postarám se o to!“ Petr stál opodál a mlčel.

V tu chvíli jsem věděla, že musím něco udělat. Zavolala jsem své sestře do Brna a poprosila ji o pomoc. „Přijeď k nám,“ řekla bez váhání. Sbalila jsem Matýskovi pár věcí a odešla uprostřed noci.

Petr mi druhý den volal: „Kde jste? Máma je úplně na dně.“ Odpověděla jsem: „A co já? Co Matýsek? Ty jsi nás nikdy neochránil.“

Začal boj o syna. Tchyně mě pomlouvala po celé rodině i sousedech: „Jana je hysterka! Chce mi vzít vnuka!“ Petr podal žádost o rozvod a chtěl střídavou péči. Soudní tahanice trvaly měsíce. Každé ráno jsem vstávala s hrůzou v očích – co bude dál?

Jednou mi Matýsek řekl: „Maminko, proč babička nechce, abych byl s tebou?“ Objala jsem ho a slíbila mu: „Nikdy tě neopustím.“

Soud nakonec rozhodl v můj prospěch – Matýsek zůstal se mnou a Petr ho může vídat každý druhý víkend. Paní Novotná už k nám nesmí.

Ale za jakou cenu? Rodina je rozbitá, Petr se mnou nemluví a já mám pocit viny i úlevy zároveň.

Někdy v noci přemýšlím: Udělala jsem správně? Nebo jsem měla ještě chvíli vydržet kvůli synovi? Co byste udělali vy na mém místě?