Moje dcera mi vyčítá, že jí nepomáhám jako její tchánovci: Příběh matky, která dala vše, co mohla

„Mami, proč nám nikdy nepomůžeš? Všichni ostatní rodiče to dělají!“ Klářin hlas se mi zařezává do srdce jako nůž. Sedíme spolu v kuchyni mého malého bytu na sídlišti v Brně. Je sobota odpoledne a venku prší. Klára má na sobě drahý kabát, který jí koupili její tchánovci. Já mám na sobě starý svetr po manželovi.

„Kláro, víš přece, že jsem v důchodu. Mám sotva na nájem a léky,“ odpovídám tiše, ale v očích mě pálí slzy. Klára se zamračí a odvrátí pohled. „Ale maminko, to není fér. Petrův táta nám koupil novou pračku, jeho máma nám platí dovolenou. A ty? Ty nám ani nepřispěješ na malou školku.“

Zavřu oči a v duchu se vracím do minulosti. Bylo mi dvaačtyřicet, když jsem Kláru porodila. S manželem jsme se snažili celé roky, prošli jsme si několika potraty a nekonečnými vyšetřeními. Když jsem konečně držela Kláru v náručí, byla jsem nejšťastnější žena na světě. Můj muž zemřel na rakovinu, když bylo Kláře dvanáct. Od té doby jsem byla na všechno sama.

„Kláro, víš, že jsem ti vždycky dávala všechno, co jsem mohla. Vzpomínáš si, jak jsem šila tvoje šaty na maturitní ples? Nebo jak jsem si brala přesčasy, abych ti mohla zaplatit jazykový kurz?“

Klára protočí oči. „To bylo dávno. Teď potřebujeme pomoc teď. Petrův táta říká, že rodiče mají pomáhat dětem i v dospělosti.“

Cítím, jak se ve mně něco láme. Vždycky jsem si myslela, že když budu Kláru milovat a obětovat se pro ni, bude mě mít ráda takovou, jaká jsem. Ale teď mě srovnává s lidmi, kteří mají vlastní firmu a jezdí na dovolenou do Alp.

„Kláro, já nemám peníze jako Petrův táta. Já mám jen tenhle byt a důchod.“

„Tak proč jsi nikdy nezkusila podnikat? Proč jsi zůstala celý život jen účetní?“ vyhrkne najednou Klára a já cítím bodnutí u srdce.

„Protože jsem tě chtěla vychovat v klidu a bezpečí! Protože jsem nechtěla riskovat! Protože jsem byla sama na všechno!“ vykřiknu a hlas se mi zlomí.

Klára vstane od stolu a začne chodit po kuchyni sem a tam. „Víš co? Já už to nemůžu poslouchat. Všichni kolem mají rodiče, kteří jim pomáhají. Jen já mám mámu, která pořád jen říká, jak to má těžké.“

Sedím tam a dívám se na ni. Moje dítě. Moje jediná dcera. Vždycky jsem si myslela, že jsme spolu měly krásný vztah. Ale teď vidím jen propast mezi námi.

„Kláro,“ řeknu tiše, „co ode mě vlastně chceš?“

„Chci cítit, že na nás myslíš! Že nejsme až na posledním místě!“ vykřikne a rozpláče se.

Vstanu a obejmu ji. Její ramena se třesou vzlyky. „Já tě miluju, Klárko. Ale nemůžu ti dát to, co nemám.“

Sedíme spolu dlouho v tichu. Venku déšť bubnuje na parapet a já přemýšlím o tom, kde jsme udělaly chybu.

Po několika dnech mi Klára volá. „Mami, promiň… byla jsem nespravedlivá. Jenom mě to všechno štve. Petr pořád mluví o tom, jak jeho rodiče všechno zařídí… Já nechci být horší manželka nebo matka jen proto, že nemáme tolik peněz.“

„Klárko,“ řeknu jí do telefonu, „peníze nejsou všechno. Důležité je zdraví a láska.“

Ale vím, že to není tak jednoduché. Doba je těžká. Všude kolem slyším o mladých rodinách, které si nemohou dovolit vlastní bydlení bez pomoci rodičů. O matkách samoživitelkách, které žijí z ruky do úst. O důchodcích jako já, kteří počítají každou korunu.

Jednou večer sedím u televize a slyším reportáž o tom, jak se v Česku rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými rodinami. Přepnu kanál a dívám se do tmy.

Druhý den jdu do obchodu a koupím Kláře její oblíbené sušenky a malé plyšové zvířátko pro vnučku Aničku. Když jim to nesu domů, cítím zvláštní směs smutku a hrdosti.

Petr mě pozdraví jen ledabyle a hned zmizí do pracovny. Klára je unavená a vypadá ustaraně.

„Mami… děkuju,“ řekne tiše.

Dívám se na ni a přemýšlím: Kde je ta hranice mezi tím být dobrou matkou a tím být dost bohatou matkou? Proč dnes tolik záleží na tom, kolik kdo může dát svým dětem peněz?

Možná bych měla být pyšná na to, co jsem zvládla i bez peněz navíc… Ale někdy mám pocit, že to nestačí – ani pro mě, ani pro ni.

Řekněte mi – opravdu dnes láska nestačí? Nebo jsme všichni začali měřit hodnotu rodičů jen podle toho, kolik mohou dát svým dětem peněz?