Když domácí osvěžovač vzduchu zničil víc než jen zápach

„To snad není možný! Zase ten smrad!“ zaklela jsem polohlasem, když jsem vešla do naší malé koupelny v paneláku na Jižním Městě. Vzduch byl těžký, jakoby se tu někdo rozhodl skladovat zkažené zelí. Můj muž Petr, který právě seděl v obýváku a sledoval hokej, na moje reptání nereagoval. Zato moje tchyně, která u nás poslední měsíc bydlela kvůli rekonstrukci svého bytu, se ozvala okamžitě: „To je tím, že tu pořád větráš! V zimě se má větrat jen chvilku, jinak je tu vlhko a plíseň.“

Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o umyvadlo. Už několik týdnů jsem bojovala s tím, aby naše koupelna voněla aspoň trochu normálně. Kupované osvěžovače mi přišly drahé a navíc mi vadil jejich chemický zápach. Když mi kamarádka Jana poradila jednoduchý domácí trik – smíchat jedlou sodu s pár kapkami esenciálního oleje a dát to do otevřené skleničky – byla jsem nadšená. „To je geniální! A levné!“ říkala jsem si.

Ten večer jsem se rozhodla to konečně vyzkoušet. Vzala jsem malou skleničku od jogurtu, nasypala do ní sodu, přidala pár kapek levandulového oleje a položila ji na poličku vedle zrcadla. Hned jsem ucítila jemnou vůni. „To bude fungovat,“ usmála jsem se spokojeně.

Druhý den ráno jsem vstala dřív než ostatní. Koupelna voněla překvapivě příjemně. Udělala jsem si kafe a s pocitem vítězství čekala, až se probudí Petr i jeho maminka. Jenže už za hodinu bylo všechno jinak.

„Co to tady je za bordel?“ ozval se Petr z koupelny. „Tohle jsi sem dala ty?“ držel v ruce moji skleničku a tvářil se znechuceně. „To je soda s olejem, prý to pohlcuje pachy,“ vysvětlovala jsem mu klidně. „No to teda smrdí jak v lékárně! A ještě jsem to málem vylil do záchodu!“

Do toho přišla tchyně, která měla vždycky potřebu komentovat všechno, co dělám. „Já říkala, že ty tvoje nápady jsou k ničemu. Kdybys radši pořádně uklízela, nemusela bys sem dávat takovýhle blbosti.“

Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. „Já uklízím každý den! Ale když někdo neumí po sobě spláchnout nebo zavřít dveře, tak to tady prostě smrdí,“ vyjela jsem na ni ostřeji, než jsem chtěla.

Petr se na mě podíval s výčitkou: „Mami tu nemusíš napadat. Kdybys radši místo těch internetových triků koupila normální osvěžovač.“

V tu chvíli mi bylo do breku. Všechna moje snaha byla k ničemu. Místo aby mi někdo poděkoval za iniciativu, dostala jsem vynadáno od obou najednou.

Celý den byl pak napjatý. Tchyně mlčela a okázale utírala prach v obýváku, Petr se mnou skoro nemluvil. Já seděla v kuchyni a přemýšlela, kde se stala chyba. Vždyť jsem chtěla jen trochu zlepšit atmosféru doma! Proč je všechno vždycky špatně?

Odpoledne přišla Jana na kafe. „Tak co, jak funguje ten trik?“ ptala se vesele. Rozbrečela jsem se jí na rameni: „Všichni mě tu mají za blázna! Petr mě seřval, tchyně mě ponižuje…“

Jana mě objala: „Hele, já tě chápu. Ale víš co? Oni si zvyknou. A jestli ne, tak jim příště dej do koupelny česnek – aspoň budou mít důvod si stěžovat.“

Večer jsme s Petrem seděli mlčky u televize. Nakonec jsem to nevydržela: „Proč je pro tebe tak těžké ocenit moji snahu? Vždyť to dělám pro nás.“

Petr pokrčil rameny: „Já vím… Ale poslední dobou mám pocit, že se snažíš až moc. Jako bys chtěla všechno kontrolovat.“

Zamrazilo mě. Možná měl pravdu. Možná jsem se snažila mít všechno pod kontrolou proto, že jsem měla pocit, že jinak mi život protéká mezi prsty – práce mě nebavila, vztah s Petrem byl čím dál chladnější a přítomnost tchyně doma mi brala poslední zbytky soukromí.

Ten večer jsem dlouho nemohla usnout. Přemýšlela jsem nad tím, jestli opravdu stačí jen otevřít okno a nechat věci být… nebo jestli má smysl bojovat za každý detail v domácnosti.

Ráno jsem šla do koupelny a místo skleničky tam ležel nový kupovaný osvěžovač. Petr mi nechal na zrcadle vzkaz: „Promiň.“

Usmála jsem se a uvědomila si, že možná nejde o to mít doma dokonalou vůni, ale spíš o to najít rovnováhu mezi snahou něco změnit a schopností přijmout věci takové, jaké jsou.

Možná bych se měla zeptat sama sebe – kolik energie ještě chci investovat do boje s maličkostmi? A není někdy lepší prostě otevřít okno a nadechnout se čerstvého vzduchu?