„Tchyně nám darovala psa, teď ho ale nemůže vzít ani na dva týdny“

Jakub a Zuzana vždy snili o tom, že by měli psa. Život v malém bytě v rušném městě to činil obtížným, ale doufali, že to jednou zvládnou. Ten den přišel nečekaně, když Jakubova matka, Eva, rozhodla darovat jim na výročí svěžího labradorského štěněte jménem Max.

„Podívejte se na toho psa! Konečně mám psa!“ Jakub nemohl skrýt své nadšení, když představoval Maxe svému sousedství. Maxovy radostné štěkoty a mávání ocasem přinášely úsměvy na tváře všech kolem. Zuzana, i když zpočátku překvapená touto nečekanou novinkou, brzy propadla Maxovým laskavým očím a hravým kouskům.

První týdny byly blaženým zmatkem školení štěněte, nočních procházek a nekonečného mazlení. Max rychle zaujal středobod jejich světa. Realita vlastnictví psa v malém bytě bez zahrady se však brzy začala ukazovat. Max potřeboval více prostoru a času, než Jakub a Zuzana mohli nabídnout. Byl energický a vyžadoval rozsáhlé denní aktivity, aby zůstal zdravý a šťastný.

Osud chtěl, že Jakub musel kvůli práci odjet na několik týdnů. Zuzana, již tak zaneprázdněná svou prací zdravotní sestry, se ocitla v těžké situaci. Napadlo je obrátit se na Evu, která nedávno odešla do důchodu a žila v domě se spoustou místa na zahradě. Zdálo se to jako dokonalé řešení.

Zuzana zavolala Evě s nadějí. „Mami, bylo by možné, abys vzala Maxe na dva týdny? S Jakubem pryč a mými směnami to začíná být nezvladatelné.“

Na druhém konci byla pauza, než Eva odpověděla, její tón váhavý. „Ach, drahá, ráda bych pomohla, ale právě jsem začala dobrovolničit v komunitním centru a zabírá mi to většinu dne. Skoro nejsem doma.“

Zuzaně se srdce sevřelo. „Jsi si jistá, mami? Max by mohl využít prostor a už tě zná.“

„Opravdu mi je to líto, Zuzano. Teď to prostě nezvládnu,“ odpověděla Eva, znějíc upřímně omluvně.

Bez dalších možností Jakub a Zuzana hledali řešení. Snažili se přizpůsobit své rozvrhy, najali venčitele psů a dokonce zvažovali možnosti psí školky. Ale náklady rychle narůstaly a Max byl stále nešťastnější, uvězněný v bytě na dlouhé hodiny.

Situace vyvrcholila, když Zuzana jednu noc přišla pozdě domů a našla Maxe, jak prokousal pohovku a několik polštářů. Vyčerpaná a poražená seděla na podlaze vedle zničeného nábytku, slzy jí stékaly po tváři.

Druhý den, se těžkým srdcem, Jakub a Zuzana učinili těžké rozhodnutí předat Maxe nové rodině. Našli rodinu s velkou farmou, kde mohl Max volně běhat a hrát si, jak jen chtěl. Rozloučení bylo srdcervoucí. Když sledovali, jak Max odchází s novou rodinou, Zuzana nemohla přestat cítit zradu od Evy, která nemohla pomoci, a od jejich vlastního selhání předvídat výzvy vlastnictví zvířete.

Nakonec byl byt prázdnější než kdy předtím. Jakub a Zuzana se bolestivě poučili o zodpovědnosti a realitách svého životního stylu, lekci, která přišla za cenu rozloučení se s jejich milovaným Maxem.