„Jak říct dětem, že děda už nebude posílat dárky?“

Život má způsob, jak vás překvapit, když to nejméně čekáte. Když si myslíte, že máte vše pod kontrolou, stane se něco, co otřese vaším světem. Pro mě ten okamžik nastal, když můj otec minulý měsíc nečekaně zemřel. Nebyl jen otcem pro mě, ale i dědečkem, který zbožňoval své vnoučata a nikdy nevynechal příležitost je rozmazlovat dárky.

Můj nejmladší syn, Jakub, se nedávno vrátil domů, aby mohl studovat na vysoké škole. Náklady na jeho vzdělání jsou astronomické a já pracuji dnem i nocí, abychom vyšli s penězi. Mám denní práci na plný úvazek a večery trávím přípravou jídel pro místní cateringovou službu. Je to vyčerpávající, ale je to jediný způsob, jak si mohu dovolit Jakubovo školné a udržet střechu nad hlavou.

Jakub a jeho sourozenci byli s dědou velmi blízcí. Byl to ten typ prarodiče, který se objevil s překvapivými dárky, vzal je na zmrzlinu a vyprávěl jim příběhy, které rozvíjely jejich představivost. Jeho odchod zanechal prázdnotu, kterou nevím, jak zaplnit.

Blíží se svátky a děti už mluví o tom, co by si letos od dědy přály dostat. Ještě nevědí, že od něj žádné dárky nebudou. Nenašla jsem odvahu jim to říct. Jak vysvětlit dětem, že někdo, koho tak milují, je navždy pryč? Jak jim říct, že ten, kdo vždycky dělal jejich svátky výjimečnými, letos nebude?

Vzpomínám si na loňské Vánoce živě. Děda koupil Jakubovi nový notebook na studium, něco, co bych si sama nikdy nemohla dovolit. Ten pohled radosti na Jakubově tváři byl k nezaplacení. Teď, když tu sedím a snažím se přijít na to, jak jim to říct, nemohu se ubránit hlubokému pocitu ztráty a bezmoci.

Finanční tíseň je další břemeno, které teď musím nést sama. Dědův důchod nám významně pomáhal. Bez něj se snažím najít způsoby, jak nahradit ztracený příjem. Práce v cateringu pomáhá, ale nestačí to. Začala jsem prodávat některé naše věci online, cokoliv, co by mohlo přinést pár korun navíc.

Jakub ve škole prospívá a jsem na něj nesmírně hrdá. Ale neví o našich finančních potížích v plném rozsahu. Snažila jsem se ho před tím chránit co nejvíce, aby se mohl soustředit na studium. Ale s dědou pryč je stále těžší udržet tuto fasádu.

Nedávno se mě Jakub zeptal, jestli bychom mohli na Štědrý den navštívit dědův hrob. Řekl, že by tam chtěl nechat dárek, něco, co by se dědovi líbilo. Jeho žádost mi zlomila srdce, ale souhlasila jsem. Možná mu to pomůže pochopit, že děda je stále s námi v duchu, i když tu nemůže být fyzicky.

Když tu sedím a píšu toto, uvědomuji si, že neexistuje snadný způsob, jak to dětem říct. Budou zlomené a já s tím nemohu nic udělat. Vše, co mohu udělat, je být tu pro ně a snažit se udělat tyto svátky co nejvíce výjimečné i bez dědových dárků.

Život půjde dál, ale už nikdy nebude stejný bez něj. Svátky budou ostrou připomínkou toho, co jsme ztratili a finanční tíseň bude nadále těžce doléhat na mě. Ale prozatím mohu jen brát každý den takový jaký je a doufat, že najdeme nějakou radost ve vzpomínkách sdílených s dědou.