„Zavolej babičce, ona bude vědět, co s tím!“ – Odpověď staré dámy, která zaskočila podvodníky

Ranní slunce sotva vystoupilo nad obzor, když Barbora, čiperná 78letá dáma s výborným smyslem pro hádanky, byla vyrušena pronikavým zvoněním svého pevného telefonu. Odložila svou denní křížovku a sáhla po sluchátku, srdce jí poskočilo. „To může být kvůli dětem,“ pomyslela si, na mysli měla své milované vnuky.

„Haló?“ Barborin hlas byl pevný, nic z jejího vnitřního rozpoložení neprozradil.

„Paní, bojím se, že mám špatné zprávy,“ začal mužský hlas na druhém konci, jeho tón byl naléhavý. „Váš vnuk, Karel, právě měl vážnou autonehodu. Je to jeho chyba a situace je dost vážná. Jeho auto je zničené a…”

Barborino srdce kleslo. Karel, její nejstarší vnuk, byl zodpovědný mladík a myšlenka, že by se mohl dostat do takové situace, byla téměř nesnesitelná. „Je v pořádku? Kde je?“ zeptala se, její hlas nyní třásl.

„Zatím je v pořádku, ale má problémy, paní. Potřebuje vaši pomoc,“ pokračoval hlas, nyní s přesvědčivějším tónem. „Jsou tu nějaké právní poplatky, které je třeba okamžitě zaplatit, aby se předešlo dalším komplikacím. Pokud byste nám mohla poskytnout vaše bankovní údaje, můžeme se postarat o vše.“

Barboru zaplavila vlna zmatku. Žádost se jí zdála divná, ale strach o vnukovo blaho zatemnil její úsudek. „Musím… musím se zamyslet. Mohu vám zavolat zpět? Jaké máte číslo?“ koktala, sáhla po peru.

„Na to není čas, paní. Tohle musíme vyřešit hned. Pokud vám na budoucnosti vašeho vnuka záleží, budete jednat rychle,“ naléhal hlas, nyní s náznakem zoufalství.

Barbora se na chvíli zastavila, celoživotní moudrost jí říkala, že něco není v pořádku. „Zavolej babičce, ona bude vědět, co s tím!“ vzpomněla si na Karlovu poznámku během jejich poslední návštěvy. V její mysli se začal formovat plán.

„Dovolte mi zavolat mé vnučce, Kláře. Je právnička a bude vědět, co s tím,“ odpověděla Barbora, její hlas nyní pevnější.

Na druhém konci bylo krátké ticho. „To nebude nutné. Můžeme to vyřešit bez zapojení dalších lidí. Prosím, jen potřebujeme vaši pomoc,“ prosil hlas.

Barbora však nebyla k přesvědčení. „Trvám na tom. Zavolám Kláře a ona rozhodne, jak budeme postupovat. Jaké máte číslo? Hned vám zavolám zpět.“

Linka ztichla.

Cítící směsici úlevy a přetrvávajícího znepokojení, Barbora vytočila Klářino číslo, ruce se jí třásly. Ale jakmile telefon zazvonil, došlo jí k hroznému uvědomění. Klára byla na svatební cestě v Evropě, nedostupná pro příští dva týdny. Panika se zmocnila Barbory, když se snažila dát dohromady své další kroky, litujíc svého rozhodnutí nejednat okamžitě.

Dny se změnily v týdny a pravda nakonec vyšla najevo. Nehoda se nikdy nestala; byl to podvod. Ale odhalení přišlo příliš pozdě. Karel, který o trápení své babičky nevěděl, byl skutečně zapleten do nehody, i když menší. Zpoždění v komunikaci a stres z situace zatížily dříve blízký vztah mezi ní a jejím vnukem.