Nedávno jsme jeli na dovolenou: já s mým manželem Jakubem a Adam s jeho novou přítelkyní. Nikdo si nevšiml, jak těžké pro mě bylo být poblíž Adama. Proč? Protože ho miluji už roky. Chodili jsme na stejnou střední školu, ale já byla o tři roky mladší. Přirozeně si mě Adam tehdy nevšímal.
Když naše dcery dospěly, mysleli jsme si s manželem, že si konečně můžeme oddechnout. Měli jsme dvě dcery, které jsme museli podporovat, a bylo to těžké. Oba jsme pracovali v továrně a vydělávali velmi málo, takže jsme museli šetřit na všem. Byla jsem hrdá, že mé děti chodily do školy, která nebyla horší než školy dětí bohatých rodičů. Obětovali jsme vše, aby naše dcery měly, co potřebovaly.
Všechno se zdálo být v pořádku, dokud jsme se nerozhodli udělat dobrý skutek. Samozřejmě to skončilo špatně pro mě i mého manžela. Honza se pohádal se svým bratrem a rodiči, a moje tchyně mě nyní vidí jako nejhorší a nejvíce vypočítavou osobu. Už nikdy nebudu míchat rodinu s podnikáním! Máme dva byty, a jeden je
Anna Nováková se otevřeně podělila o svůj hluboký zármutek a frustraci po tragické smrti Tomáše Černého, vyjadřujíc svou bolest nad rostoucím počtem incidentů policejního násilí.
Nikdy jsem nevěřil na ty hloupé pověry a předsudky. Nicméně, v poslední době můj pohled na tuto záležitost není tak jednoznačný. Upřímně řečeno, cítím se zklamaný.
I když uvařím jídlo ráno, můj manžel ho večer nesní. Jí pouze čerstvá, horká jídla. Musím vstávat o hodinu dříve, abych mu připravila snídani a vymyslela něco na oběd. Večeři vařím hned po příchodu z práce. Mimochodem, na oběd mu nestačí sendvič; vyžaduje plnohodnotné jídlo. Ráno musím smažit řízky, péct kuře. Existuje z této situace cesta ven?
Upřímně řečeno, já a moje dcera Klára jsme nikdy neměly zvlášť blízký vztah. Od dětství byla Klára velmi uzavřená a já nikdy nenašla čas překlenout mezi námi vzniklou propast, abych ji přiměla otevřít se a mluvit se mnou. Vždycky jsem pracovala, snažila se zajistit nám oběma šťastný život. Její otec nás opustil, když
Můj vztah s mámou byl jiný než u většiny lidí. Narodil jsem se, když bylo mým rodičům přes čtyřicet, a tento věkový rozdíl zanechal své stopy. Přestěhovat ji k sobě se zdálo jako správné rozhodnutí, ale rychle se ukázalo, že to byla chyba.
Nezáleželo jí na tom, čím se chlubila; nejdůležitější bylo cítit se jako královna. Tato žena byla přesvědčena, že je nejlepší hostitelka, kuchařka, žena a pracovnice.
„Prostorný třípokojový byt v centru města, týdenní dodávky potravin. Nemusíš se starat o to, jak vyjít s penězi, žádný stres ohledně přežití. Ale někdy pohodlí nestačí.“
Je důležité, aby ženy udržovaly svou identitu a neztrácely se pouze v rolích matky a pečovatelky. Zanedbávání vlastních potřeb může vést k hluboké nešťastnosti, jak ilustruje příběh tchyně, která deset let věnovala požadavkům své snachy.
Ve svých 60 letech žiji sama, bez dětí nebo partnera. Ačkoli jsem byla kdysi vdaná, moje manželství bylo zničeno zradou. Nyní, když čelím podzimu života, jsem obklopena příbuznými, které zajímá spíše můj majetek než mé blaho. Ale podnikla jsem kroky, abych zajistila, že můj odkaz bude zpracován podle mých představ.
