– Před pěti lety si moji tchánové půjčili velkou sumu peněz od nás, vypráví třicetidvouletá Hana. V té době to pro nás byla významná částka. Byly to peníze z mé mateřské dovolené a naše úspory. Peníze tam jen tak ležely. Moji tchánové naléhavě potřebovali opravit něco na své chalupě… Hanušina tchyně, paní Magdaléna, miluje svou chalupu
Moje laskavá máma se vzdala dědictví, domu, ve prospěch své starší sestry. Teta Hana žije v malém dvoupokojovém bytě se svým synem, snachou a dvěma vnoučaty. Mezitím já bydlím u tchánů a šetřím na hypotéku. Můj mladší bratr také potřebuje podporu, ale zdá se, že to mámě nevadí. Teta Hana je starší než moje máma.
Když tříletý chlapec otevřel dveře policistům, byli šokováni scénou uvnitř. Matka a jejích pět dětí zoufale potřebovali pomoc a policisté věděli, že musí jednat rychle.
Táta nezvládl její ztrátu, a tak se uchýlil k alkoholu. Musel jsem se o sebe postarat sám. Neměli jsme jídlo. Neměl jsem čisté oblečení.
Moje matka věnovala celý svůj život mé výchově a nikdy neuvažovala o znovu vdávání. Upřímně, otcův odchod jsem přijal s klidem. Především jsme si nebyli blízcí.
Žiji v malém městě a od svatby mého syna a jeho manželky minulý rok jsem je ve městě nenavštívila. Letos jsem se rozhodla udělat si pauzu od své obvyklé rutiny a navštívit je s nadějí na odpočinek. Místo toho jsem celou dobu dělala domácí práce a oni mi ani nevyjádřili vděčnost.
Ano, Robert hodně zhubl, ale udělala jsem to záměrně, protože měl nadváhu. Vařím docela dobře, jen bez použití másla, ale moje švagrová si nedokáže představit jídla bez něj.
Když Valentina zjistila, že její syn Nathan byl neuctivý k učiteli, rozhodla se pro nekonvenční přístup k disciplíně a zapojila místní policii. Ale co přesně Nathan udělal, že to vyžadovalo tak drastické opatření?
Proč? Je to jednoduché: moji rodiče byli příliš zaneprázdněni svými vlastními životy. Neměli na mě čas. Trávila jsem hodně času s babičkou a dalšími příbuznými. Opravdu mi chyběla blízká rodina.
Můj příběh může znít povědomě těm, kteří zažili zradu, ale zvrat v mém příběhu ho odlišuje. Vdala jsem se za muže, kterému bylo 38 let, zatímco jsem byla ve třetím ročníku vysoké školy. Byl profesorem, i když ne na mé univerzitě. Seznámil nás společný přítel, který mě od začátku varoval: buď s ním opatrná.
Pracuji na neurologické rehabilitační jednotce, kde každý pacient musí být po propuštění vyzvednut někým z rodiny. Protože pacient je stále slabý a zapomnětlivý, často to padá na rodinné příslušníky. Nicméně, jsou chvíle, kdy pacient má rodinu, ale nikdo pro něj nechce přijít. To se stalo nedávno: Zavolala jsem sestře pacienta, který nám připomínal umělce – měl tetování, rozcuchané vlasy a
Žili jsme v domě, který potřeboval opravy, ale měli jsme finanční problémy a nemohli jsme si dovolit ho opravit. Ve dvaceti jsem se vdala a opustila své malé město.
