Jmenuji se Jana a myslela jsem si, že po letech marného snažení jsem konečně našla štěstí, když jsem porodila syna. Jediný telefonát z porodnice ale převrátil můj svět naruby a postavil mě i mého muže Petra před rozhodnutí, které bych nepřála ani největšímu nepříteli. Toto je můj příběh o bolesti, lásce a odvaze čelit pravdě.
Jsem Marie, matka, která vychovala svého syna Tomáše sama poté, co nás manžel opustil. Když se Tomáš rozvedl, nabídla jsem jeho bývalé ženě Lucii a vnoučatům, aby bydleli u mě, protože jsem je nechtěla nechat na holičkách. Teď ale Tomáš přestal chodit domů a já se trápím, jestli jsem udělala správnou věc, nebo jestli jsem přišla o vlastní dítě.
V nemocničním pokoji jsem musela říct sbohem své dvouleté dcerce Klárce. V nejbolestnějším okamžiku života jsem se rozhodla darovat její orgány, aby jiné děti mohly žít. Je to příběh o ztrátě, ale i o odvaze a naději, která nás držela nad vodou.
Jednoho deštivého odpoledne jsem si uvědomila, že už týdny neslyším hlasy svých dětí. Všechno jsem jim dala, ale teď sedím sama v prázdném domě a rozhodnu se: buď mi pomohou, nebo prodám dům, abych mohla žít důstojně dál. Příběh o tom, jak se matka snaží vrátit do života své rodiny a čelí bolesti samoty i zanedbání.
Jmenuji se Matěj a v šesti letech jsem se rozhodl darovat své narozeninové peníze spolužákovi, který to opravdu potřeboval. Nečekal jsem, že tím odstartuji vlnu solidarity, která spojí celou naši školu i sousedství. Tento příběh je o odvaze udělat správnou věc, i když to znamená vzdát se něčeho, na co se těšíte celý rok.
Jmenuji se Petr a nikdy bych nevěřil, že mě můj vlastní bratr dokáže tak hluboce zradit. Po letech, kdy jsme spolu nemluvili, se objevil u mých dveří s prosbou o pomoc – a já musel čelit otázce, zda mu otevřít nejen svůj byt, ale i své srdce. Tento příběh je o tom, jak těžké je odpustit, kde končí rodinná solidarita a co všechno dokáže rozbít důvěra.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jedno léto změní celý můj život. Můj manžel Petr a já jsme plánovali rekonstrukci našeho domu u Slapské přehrady, ale všechno se zhroutilo, když se k nám nečekaně nastěhovala jeho dcera z prvního manželství. Musela jsem si vybrat mezi vlastním štěstím a rodinnou loajalitou – a tahle volba mě roztrhala na kusy.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem slýchala, že vypadám až moc klučičí na holku. Vyrůstala jsem v Ostravě, kde si mě často pletli s klukem, a dokonce ani moje máma si nebyla vždy jistá. Tahle vzpomínka na školní výlet a jednu fotku mi otevřela staré rány a přiměla mě znovu hledat odpověď na otázku, kdo vlastně jsem.
Přijela jsem za synem do Prahy s nadějí na společně strávený čas, ale místo toho jsem se ocitla v roli neviditelné hospodyně. Prožívala jsem zklamání, bolest i samotu, když jsem se snažila najít své místo v životě vlastního dítěte. Teď přemýšlím, jestli mateřská láska a péče někdy skutečně najdou uznání.
Jmenuji se Martin a nikdy bych nevěřil, že se jednou stanu tím, koho si moje tchyně bude přát nejméně za zetě. Jako řidič kamionu a vášnivý hráč počítačových her jsem rozhodně nesplňoval představy paní Jany o ideálním partnerovi pro její dceru Kláru. Přesto jsme společně prošli cestou plnou nedorozumění, slz i smíchu, která nás všechny změnila.
Viděla jsem slzy v očích své maminky, když jsem ji poprvé navštívila v domově pro seniory. Všechno ve mně křičelo, že jsem ji zradila, ale zároveň jsem věděla, že doma už to sama nezvládnu. Teď stojím před otázkou, jestli jsem udělala správné rozhodnutí, a hledám odpovědi mezi bolestí, výčitkami a touhou po smíření.
Jmenuji se Tomáš a můj život se navždy změnil ve chvíli, kdy se naše rodina rozpadla kvůli dědictví. Rodiče mě zradili, když upřednostnili peníze před rodinnými vztahy, a já jim to nikdy nedokázal odpustit. I když se po letech snažili napravit chyby, bolest zůstala silnější než jejich omluvy.
