„Když se rodinné vazby změnily v rodinné napětí: Zklamaná očekávání našeho zetě“
Svatba naší dcery přinesla do naší rodiny radost, ale nedostatek závazku jejího manžela k našemu rodinnému podniku brzy odhalil trhlinu, kterou nešlo zacelit.
Svatba naší dcery přinesla do naší rodiny radost, ale nedostatek závazku jejího manžela k našemu rodinnému podniku brzy odhalil trhlinu, kterou nešlo zacelit.
Nacházím se v obtížné situaci. Můj manžel je neústupný v tom, že bych měla najít samostatné bydlení pro svého nemocného otce, místo aby žil s námi. Snažím se najít řešení, které by vyhovovalo všem.
– Kdo v noci rabuje spižírnu? – Můj partner, samozřejmě! Pokud nastane krize s občerstvením, zůstanou mi jen drobky.
„Proč se vždycky museli vměšovat?“ ptala se Kamila, kamarádka Anny. „Snažila jsem se udržet klid, ale nikdy to nestačilo,“ odpověděla Anna. Anna byla vdaná pět let a její trpělivost se začínala tenčit.
Měli by dospělé děti žít blízko svých rodičů? Nedávný rozhovor s mou matkou mě přiměl hluboce se nad touto otázkou zamyslet. Věřím, že nejsem jediná, kdo se s tímto dilematem potýká. Mluvili jsme o tom, jak rychle děti rostou. Ještě včera jsem vedla svou dceru do školy na její první den, a dnes maturuje a připravuje se na odchod z domova. Je to sladkobolný okamžik, který mě přiměl přemýšlet o rozhodnutích, která jako rodiny děláme.
Takto se můj život dramaticky změnil. Vyrostla jsem ve velké rodině na českém venkově, kde nás lidé často označovali za dysfunkční. Bylo nás mnoho sourozenců, každý s vlastními problémy.
– „Emina těhotenství probíhalo hladce!“ – Padesátiletá Zuzana vypráví o své neteři. – „Žádné komplikace, skvělé výsledky testů, nic, čeho by se bylo třeba obávat. Ale během porodu se něco pokazilo. Nouzový císařský řez, dítě na JIP a Ema se také necítila dobře. Všichni jsme byli tak vystresovaní! Bohužel, věci se nevyvinuly tak, jak jsme doufali…“
Jsem neuvěřitelně hrdá na svou dceru a věřím, že je výjimečná osoba. Vychovala jsem ji sama poté, co nás její otec opustil, když byla ještě miminko. Bylo to těžké období, neměla jsem se na koho obrátit o pomoc. Jedinou útěchou byl malý dům, který jsem zdědila po své zesnulé matce. Nyní mě dcera finančně podporuje, ale trvá na tom, že její manžel se to nikdy nesmí dozvědět.
„Za posledních 8 let jsem od nich nikdy nežádala peníze; nikdy mě to ani nenapadlo. Naopak, vždy jsem se snažila navštěvovat je a být jim nablízku, ale teď se cítím jako cizinec ve vlastní rodině.“
Emilie se probudila za úsvitu, nejen aby se připravila do práce, ale také aby připravila oblíbené palačinky svého snoubence Jakuba. Usmála se na svého spícího milého, zívla a zamířila do kuchyně. Jakmile byla první várka hotová, Jakub se probudil a vešel do kuchyně. Emilie před něj položila talíř s lahodně vypadajícími palačinkami, vidličku a misku s javorovým sirupem.
Mám dvě děti, syna a dceru, oba jsou nyní dospělí a mají své vlastní rodiny. Vidíme se jen zřídka, většinou jen o svátcích. Nedávno jsem se rozhodla, že
Byl odhodlaný koupit dům za každou cenu a rozhodli jsme se, že společně ušetříme mnohem rychleji, protože oba máme práci. Jeho extrémní šetrnost nás však rozdělila.