Nikdy jsem si nepředstavovala, že skončím v důchodu jako žebračka. Můj život se zdál být dokonalý. Měla jsem milujícího manžela a vždy jsme nacházeli společnou řeč s našimi dětmi. Téměř vždy. Jako každý rozumný člověk jsem myslela na peníze. Ale nikdy jsem se nebála, že by nám došly. Koneckonců jsme šetřili a když můj manžel ještě žil, dokonce jsme spolu cestovali.
Jednoho parného nedělního odpoledne bylo takové horko, že matky se svými dětmi, stejně jako celý předchozí týden, se vyhýbaly večernímu vycházení a raději chodily na procházky od šesti do devíti ráno. Po koupání a uspání svých malých dětí je nechaly spát s otci přilepenými k počítačům a shromáždily se ve svém mateřském klubu – kolem velkého stolu pod duby na zahradě.
Pořád se nemůžu uklidnit. Před týdnem jsem musela vyhodit svou dceru z domu. Upřímně, nelituji svého rozhodnutí. Přivedla si to na sebe, spolu se svým přítelem. Přišla jsem domů z práce a našla nepozvané hosty. Vždycky jsem měla ráda návštěvy své dcery, ale před šesti měsíci se stalo něco, co jsem nikdy nečekala. Přišla jsem domů
Můj telefon je na pokraji výbuchu kvůli neustálým hovorům od mé mámy a tchyně. Každý rozhovor se točí kolem stejného tématu: „Odpusť mu, ty hloupá, žena by měla být moudřejší, nerozbíjej rodinu.“ Když se teď ohlédnu zpět, uvědomuji si, že nebylo co rozbíjet, protože nikdy neexistovala skutečná rodina. Vdala jsem se před více než rokem. Láska mě oslepila.
Bylo to ve třetím ročníku střední školy. Nevím proč, ale měla jsem ho tak ráda, že jsem po celá léta ve škole snila jen o něm a o tom, že budeme spolu. Teď se jeho stará láska vrátila do našeho města a já se děsím, že se jeho city k ní mohou obnovit.
Po smrti mé matky se můj otec nedokázal vyrovnat a začal pít. Byl jsem ponechán sám sobě. Neměli jsme jídlo a já neměl čisté oblečení. Nakonec jsem byl vzat do pěstounské péče, ale moje macecha mě vzala zpět domů.
Možná by bylo lepší, kdyby nebylo tolik nemovitostí, protože každý dům mi připomínal mé nedávno zesnulé rodiče, bratra a babičku. Moji rodiče byli rozvedení.
Před pěti lety jsme si koupili vlastní dům a všechno šlo dobře, dokud se k nám nerozhodla nastěhovat moje tchyně. Můj manžel se zdál být zprávou nezasažen, ale já věděla, že to změní všechno. Dvě ženy pod jednou střechou, obě se snažící vést domácnost, to byl recept na katastrofu. Tady je, jak to všechno probíhalo.
Můj manžel a já se neustále hádáme kvůli našemu zeti. Problém je, že manžel naší dcery je líný. Už rok pracuje na příležitostných brigádách a nemá stabilní práci. Ukazuje se, že naše dcera vychovává dvě děti a podporuje rodinu sama. Momentálně je na mateřské dovolené, takže nemůže pracovat na plný úvazek. Rozhodla jsem se, že jí pomůžu
Mít dítě ve 40 a nerozmazlovat ho je nemožné. Zeptejte se jakéhokoli rodiče, který se rozhodl mít dítě později v životě, a určitě vám to potvrdí. Tak to prostě chodí, ale můj manžel a já jsme s tím nemohli nic dělat. Snažili jsme se o dítě, ale neměli jsme štěstí. Ani o tom nechci mluvit. Teď čelíme důsledkům našich činů.
Můj manžel byl pohledný, atletický muž. Vysoký, upravený a oblíbený mezi mnoha lidmi. Snažím se ho takto pamatovat, abych si usnadnila život. Protože teď se změnil k nepoznání. Jednoho dne, když pracoval na zahradě, zkolaboval a utrpěl mrtvici. Zázrakem přežil. Ale stal se invalidou. Můj život se také obrátil vzhůru nohama.
Poslední návštěva mé tchyně byla katastrofa. Teď můj manžel tlačí na další návštěvu a já nevím, kolik toho ještě zvládnu. Tady je můj příběh.
