Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy mi lékaři oznámili, že čekám trojčata. Můj slabý srdce mělo rozhodnout o životě mých dětí, ale já jsem se postavila všem doporučením a rozhodla se bojovat za všechny tři. Tento příběh je o odvaze, strachu, rodinných konfliktech a o tom, co znamená být matkou v zemi, kde se na zázraky moc nevěří.
Jednoho chladného podzimního rána jsem zahlédla malého Filipa, jak sám sedí na houpačce v našem sídlištním parku. Jeho příběh mě zasáhl natolik, že jsem s manželem Petrem udělala rozhodnutí, které nám obrátilo život naruby. Bojovali jsme nejen s byrokracií, ale i s vlastními pochybnostmi a předsudky okolí, abychom Filipovi dali šanci na lepší život.
Jmenuji se Lucie a tři roky jsem žila v přesvědčení, že mám s Tomášem pevný a upřímný vztah. Všechno se změnilo, když jsem zjistila, že pravidelně přespává u své kamarádky z dětství, Markéty. To, co jsem se dozvěděla, otřáslo mým světem a donutilo mě přehodnotit nejen náš vztah, ale i samu sebe.
Jsem obyčejná žena, která kvůli lepšímu životu pracovala patnáct let v zahraničí. Po návratu jsem si splnila sen o vlastním domě, ale teď mě trápí, jaký vliv budou mít rodiče mého zetě na mou rodinu a vnoučata. Bojím se, že jejich hodnoty a způsoby mohou všechno, co jsem vybudovala, zničit.
Všechno se změnilo, když jsem musel přestat finančně podporovat svou dceru Kláru. Najednou jsem přišel o možnost vídat svého vnuka Matěje a cítil jsem, jak se mezi námi rozprostřela hluboká propast. Právě tahle bolestná zkušenost nás ale nakonec naučila, co znamená opravdová rodina.
Od dětství jsem byla ta druhá – sestra nemocného bratra, která měla být vždy silná a obětavá. Po maturitě jsem utekla z domova, protože jsem už nemohla snášet máminy výčitky a nenávistné zprávy. Teď žiju sama v Praze, ale její slova mě pronásledují každý den.
Jmenuji se Jana a před lety jsem opustila práci, abych byla oporou své dceři Lucii. Teď, když je Lucie v osmé třídě, se snažím najít cestu zpět do pracovního života, ale narážím na nečekané překážky a pochybnosti o vlastní hodnotě. Můj příběh je o oběti, lásce a hledání sebe sama v době, kdy se svět kolem mě změnil.
Jednoho deštivého večera jsem v mámině psacím stole objevil závěť, která mi převrátila život naruby. Všechen její majetek odkázala mému bratrovi Ondřejovi, zatímco já, Petr, jsem zůstal s prázdnýma rukama a hlavou plnou otázek. Tento příběh je o bolesti, rodinných tajemstvích a hledání odpuštění tam, kde bych ho nikdy nehledal.
Jmenuji se Jaroslav a včera jsem zažil něco, co mě donutilo přemýšlet o tom, jak se dnešní společnost chová ke starším lidem. V parku, kde jsem si chtěl jen na chvíli odpočinout, jsem se stal terčem posměchu a lhostejnosti. Tento zážitek mě hluboce zasáhl a přiměl mě zpochybnit, zda má stáří v naší zemi ještě nějakou váhu.
Jsem Tereza a můj příběh je o tom, jak jsem se zamilovala do Davida, i když mi máma opakovaně říkala, že mu jde jen o mé dědictví. Ignorovala jsem její rady, protože jsem toužila po lásce, kterou jsem si nikdy předtím neprožila. Nakonec jsem musela čelit pravdě, která mě zlomila, ale zároveň mi otevřela oči.
Jmenuji se Marie a po rozvodu s Karlem jsem si myslela, že mám konečně klid. Jenže když se Karel vrátil s malým synem z nového vztahu, všechno se obrátilo vzhůru nohama. Musela jsem čelit nejen svým ranám, ale i otázce, jestli dokážu přijmout dítě, které není moje, a znovu věřit člověku, který mě zradil.
V sobotu jsem zoufale potřebovala, aby mi tchyně pohlídala děti, ale ona měla jiné plány. Můj muž Petr je na svou maminku až nezdravě fixovaný a já jsem se ocitla v pasti mezi jeho loajalitou a vlastními potřebami. Tato událost rozvířila staré rodinné konflikty a donutila mě přemýšlet, kde je hranice mezi pomocí a závislostí.
