Jmenuji se Eliška a můj bývalý manžel Petr je teď v očích své matky hrdina, protože mi prý při rozvodu nechal všechno. Jenže skutečnost byla úplně jiná – a já jsem musela nést následky jeho rozhodnutí i jeho lží. V tomto příběhu odhaluji, co se skutečně stalo, a proč mě dodnes bolí, když slyším, jak mě tchyně pomlouvá.
Od chvíle, kdy se nám s Petrem narodil syn, se moje tchyně Alena rozhodla, že bude řídit náš život. Snažím se najít rovnováhu mezi respektem k ní a ochranou svého manželství i mateřství. Příběh o tom, jak těžké je postavit se vlastní rodině a najít odvahu říct dost.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na ten večer, kdy jsem jako lékař udělal rozhodnutí, které mi navždy změnilo život. Chtěl jsem jen spravedlnost a pořádek, ale místo toho jsem způsobil bolest, kterou už nikdy nevezmu zpět. Tento příběh je o vině, pýše a o tom, jak těžké je někdy odpustit sám sobě.
Jmenuji se Jana a jednoho večera jsem si uvědomila, že můj manžel Petr už mě nemiluje. Všechno začalo nenápadně – mlčení u večeře, pohledy do mobilu místo do očí a pocit, že jsem v našem bytě sama, i když sedíme vedle sebe. Tento příběh je o tom, jak jsem hledala odvahu postavit se pravdě a rozhodnout se, co dál.
Jmenuji se Petra a už osm let žiji s manželem Michalem v malém bytě na pražském sídlišti. Moje tchyně Alice je pro okolí vzorem laskavosti, ale její neustálé zasahování do našeho života mě dohání k zoufalství. Dnes vám popíšu, jak její „pomoc“ téměř rozbila naši rodinu a proč jsem musela najít sílu postavit se jí.
Pět let zpátky jsme s manželem půjčili jeho rodičům velkou částku peněz na opravu jejich chalupy. Teď, když jsme sami v těžké finanční situaci, můj muž navrhuje dluh odpustit, zatímco moje máma trvá na tom, že bychom si měli stát za svým. V příběhu popisuji napětí mezi rodinami, vnitřní boj a otázku, co je správné.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem obětovala svému jedinému synovi, Tomášovi. Když se oženil s Lenkou, chtěla jsem jim být oporou, ale moje pomoc se obrátila proti mně. Teď stojím na prahu samoty a přemýšlím, jestli jsem někdy opravdu žila pro sebe.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy mi život podrazil nohy a já musela čelit pravdě o sobě i svých vztazích. Prožila jsem tři velké lásky, každá mě poznamenala jinak a donutila mě přehodnotit, co vlastně od života chci. Dnes se ptám sama sebe, jestli je možné najít štěstí, když se člověk tolikrát spálí.
Jmenuji se Veronika a jsem nejstarší dcera svého táty, který dlouhá léta bojoval s alkoholem. Pro školní úkol jsem napsala dopis o tom, jaké to je žít v rodině, kde alkohol ničí vztahy i sny. Nikdy by mě nenapadlo, že můj příběh zasáhne tolik lidí a otevře tolik bolestivých, ale potřebných otázek.
Všechno začalo jedním nešťastným oslovením, které odhalilo hluboké trhliny v naší rodině. Jako žena s dětmi z předchozího manželství jsem se vždy bála, že mě manželova matka nikdy nepřijme. Jedno odpoledne se však všechno vyhrotilo a já musela čelit pravdě o tom, co znamená být součástí nové rodiny.
Celý život mě vychovávala babička, protože máma mě opustila kvůli novému partnerovi. Po letech se máma vrátila, ale ne z lásky, nýbrž kvůli vlastnímu prospěchu. Tohle je příběh o zradě, rodinných poutech a o tom, jak jsem hledala pravdu i samu sebe.
Po smrti našeho dědečka nám s mojí sestrou Lenkou zůstalo jeho staré rodinné stavení. Věřila jsem, že dědictví mi konečně umožní začít nový život, ale Lenčina chamtivost a lži všechno zničily. Zůstala jsem sama, s pocitem zrady, a přemýšlím, jestli někdy dokážu odpustit.
