Můj příběh začíná v okamžiku, kdy mě manžel v záchvatu vzteku vyhodil z bytu a obvinil mě, že za nemoc našeho syna můžu já. Zůstala jsem bez domova, bez dítěte, bez hlasu, zatímco mě rodina i okolí odsoudili. Přesto jsem se nevzdala a bojovala jsem za svého syna i právo být matkou, i když mi všichni otočili záda.
Jmenuji se Jana a celý život jsem snila o tom, že zrekonstruuji starý rodinný dům po prarodičích. Můj manžel Petr je však pod silným vlivem své matky, která nás tlačí k tomu, abychom investovali čas i peníze do jejího domu. Bojuji s pocitem zrady, bezmoci a otázkou, zda má smysl bojovat za vlastní domov, když rodina táhne za jiný provaz.
Nikdy nezapomenu na den, kdy mi tchyně svými slovy rozdrtila sebevědomí. Byla jsem nervózní, chtěla jsem udělat dobrý dojem, ale místo toho jsem se stala terčem její kritiky. Ten den změnil nejen můj vztah k ní, ale i pohled na sebe samu.
Jmenuji se Lucie a už osm let jsem vdaná za Petra. Každý rok na jeho narozeniny přijde jeho rodina bez pozvání, a já skončím v kuchyni, zatímco oni se baví. Letos jsem se rozhodla, že to změním, ale netušila jsem, jaké následky to bude mít.
Jedné lednové noci jsem se probudil na urgentním příjmu v Motolské nemocnici, bez jména, bez vzpomínek. Jana, zdravotní sestra, mě vzala k sobě domů, kde jsem se v její rodině snažil najít sám sebe uprostřed jejich vlastních problémů a tajemství. Když se mi začaly vracet střípky minulosti, musel jsem čelit pravdě, která mohla všechno zničit.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jedna socha dokáže rozdělit celou naši rodinu. Když můj otec, uznávaný sochař, odhalil svou nejnovější práci na náměstí v Plzni, spustila se lavina kritiky, která zasáhla nejen jeho, ale i mě. Bojoval jsem s pocitem viny, loajality a otázkou, zda je umění opravdu jen otázkou vkusu, nebo i pravdy.
Jmenuji se Zuzana a vyprávím příběh o tom, jak se moje rodina rozpadla kvůli nevyřčeným slovům a boji o dědictví po babičce. Moje máma nikdy neměla čas na mě ani na svou matku, ale na soudní spor se mnou našla sílu i energii. Je to příběh o zklamání, bolesti a otázce, zda dnes rodina ještě něco znamená.
Jmenuji se Tomáš a vyrůstal jsem v malé vesnici na Vysočině. Můj odchod do Prahy roztrhl naši rodinu a bratr mi nikdy neodpustil, že jsem nechal mámu samotnou na statku. Přesto nelituji – musel jsem najít vlastní cestu, i když to znamenalo bolest a nepochopení.
Jsem Jana, učitelka v mateřské škole v Brně. Příběh malé Sofinky, která skrývala hluboký smutek, mě zasáhl víc, než jsem čekala. Moje snaha jí pomoci mě postavila proti systému, kolegům i vlastní rodině a změnila můj pohled na svět.
Můj život se rozpadl ve chvíli, kdy jsem slyšela poslední slova svého manžela a zabouchnutí dveří. Nová naděje přišla s Andrejem, Čechem žijícím v Americe, ale místo štěstí mě čekalo další zklamání a samota. Teď se ptám sama sebe, jestli je možné utéct před minulostí a najít opravdové štěstí jinde.
Moje vyprávění začíná křikem a tříštěním skla v našem dvorku, když jsem zjistila, že někdo úmyslně rozbil náš nový skleník. V průběhu několika týdnů se mezi námi a sousedy rozhořel konflikt plný podezření, lží a ženské vychytralosti, který ohrozil nejen naše manželství, ale i přátelství mezi rodinami. Nakonec jsem musela čelit otázce, zda lze být šťastná na úkor něčího neštěstí.
Jmenuji se Jana a už deset let žiji v manželství, kde můj muž ovládá každý korunu, kterou vydělám. Každý měsíc mu odevzdávám celou výplatu a on mi přiděluje peníze jen na základní potřeby, zatímco na své sny a přání nemám ani právo se zeptat. Cítím se jako cizinec ve vlastním životě, ale strach a stud mi brání cokoli změnit.
