„Podívejte se, jak se nastrojili. Dospělí by se neměli chovat jako kohouti“: Řekla tchyně

Ruby byla vždycky trochu samotářka. Upřednostňovala společnost knih a svých vlastních myšlenek před rušným společenským životem, který si užívali mnozí její vrstevníci. Proto se rozhodla bydlet na koleji blízko svého pracoviště, i když to znamenalo dlouhé dojíždění a osamělé večery. Její práce jako juniorská redaktorka v malém nakladatelství byla náročná, ale poskytovala jí klid, po kterém toužila.

Vilém byl naopak duší každé party. Žil s rodiči v prostorném domě na předměstí. Jeho práce jako softwarového vývojáře mu umožňovala pracovat z domova, což mu dávalo spoustu času na socializaci a zábavu. Byl vtipný, okouzlující a všichni ho milovali. Jeho rodiče často pořádali setkání a Vilém byl vždy středem pozornosti.

Ti dva se setkali přes společné přátele na jednom z těchto setkání. Ruby tam byla neochotně, přivedená svou kolegyní Violou, která trvala na tom, že potřebuje „více vycházet ven.“ Vilém si všiml Rubyina nepohodlí a rozhodl se ji přivítat. Jeho vtipy a bezstarostná povaha pomalu odbourávaly její obranu a na konci večera se Ruby smála více než za poslední měsíce.

Přes jejich rozdíly začali spolu chodit. Ruby byla přitahována Vilémovým teplem a humorem, zatímco Vilém našel Rubyinu tichou inteligenci fascinující. Jejich vztah však nebyl bez problémů. Rubyina introvertní povaha často narážela na Vilémovu extrovertní osobnost. Ona považovala jeho neustálou potřebu sociální interakce za vyčerpávající, zatímco on měl problém pochopit její potřebu samoty.

Vše vyvrcholilo, když se Vilémovi rodiče rozhodli uspořádat velkou oslavu k výročí svatby. Pozvali všechny své přátele a rodinu, včetně Ruby. Ta se toho dne obávala, ale souhlasila, že půjde kvůli Vilémovi.

V den oslavy se Ruby cítila mezi dobře oblečenými hosty nepatřičně. Měla na sobě jednoduché šaty, zatímco ostatní se zdáli soutěžit o titul nejlépe oblečeného. Vilémovi rodiče se oblékli jako na královský ples. Ruby se cítila jako outsider ve vlastním vztahu.

Jak večer pokračoval, Ruby se stáhla do tichého kouta, přemožena hlukem a davem. Vilém si všiml její nepřítomnosti a šel ji hledat. Když ji našel, snažil se ji přemluvit, aby se vrátila na večírek, ale Ruby odmítla.

„Podívej se, jak jsou všichni nastrojení,“ řekla tiše. „Dospělí by se neměli chovat jako kohouti.“

Vilém se zasmál, myslel si, že žertuje, ale Rubyin vážný výraz mu napověděl opak. Pocítil záchvěv frustrace. Proč si nemohla jednou užít?

Jejich hádka rychle eskalovala. Vilém obvinil Ruby z antisociálnosti a nevděčnosti, zatímco Ruby ho obvinila z necitlivosti a povrchnosti. Napětí mezi nimi konečně vybuchlo.

Vilémova matka jejich hádku zaslechla a zasáhla. „Musíte si to vyřešit,“ řekla přísně. „Ale ne tady.“

Ruby se cítila ponížená a rozhodla se odejít z večírku dříve. Vrátila se na kolej a cítila se osamělejší než kdy jindy. Následující den dostala od Viléma zprávu, že si potřebují promluvit.

Když se setkali, bylo jasné, že jejich vztah dosáhl bodu zlomu. Oba si uvědomili, že jejich rozdíly jsou příliš velké na to, aby je překonali. Ruby potřebovala někoho, kdo by chápal její potřebu samoty, zatímco Vilém potřeboval někoho, kdo by dokázal držet krok s jeho sociální energií.

Rozešli se přátelsky, ale s těžkými srdci. Ruby se vrátila ke svému tichému životu a nacházela útěchu ve své práci a knihách. Vilém pokračoval být duší každé party, ale cítil prázdnotu, kterou žádné množství socializace nemohlo zaplnit.

Na konci oba získali cenné lekce o sobě samých a o tom, co potřebují v partnerovi. Ale tyto lekce přišly za cenu jejich vztahu.