„Tvrdá Lekce: Práce s Rodinou Není Vždy Dobrý Nápad“

Když jsem byl před šesti měsíci povýšen na manažera ve své firmě, byl jsem nadšený. Byl to pro mě významný milník v kariéře a těšil jsem se na nové povinnosti. Nicméně, byl tu jeden aspekt mé nové role, který jsem nečekal: řízení mé sestřenice, Jany.

Jana a já jsme si vždy byli blízcí. Vyrůstali jsme spolu a trávili nespočet víkendů společně, a náš vztah se jen posiloval, jak jsme stárli. Když nastoupila do firmy rok před mým povýšením, byl jsem nadšený, že mám v práci člena rodiny. Často jsme spolu obědvali a sdíleli vtipy, kterým rozumí jen rodina.

Ale všechno se změnilo, když jsem se stal jejím šéfem.

Nejprve to vypadalo, že to bude v pořádku. Jana mi gratulovala k povýšení a oba jsme se shodli, že oddělíme osobní a pracovní život. Rychle se však ukázalo, že to je snazší říct než udělat.

První výzva přišla během týmové schůzky. Musel jsem přidělit důležitý projekt a na základě dovedností a zkušeností nebyla Jana nejlepší volbou pro vedoucí roli. Místo toho jsem vybral jiného člena týmu, Petra. Janina tvář zklamaně poklesla, když slyšela novinu, a později toho dne mě konfrontovala v soukromí.

„Proč jsi mě nevybral pro ten projekt?“ zeptala se s nádechem zranění v hlase.

Snažil jsem se vysvětlit své důvody a zdůraznil jsem, že to není osobní a že Petr má více relevantních zkušeností. Ale Jana to vzala osobně. Náš vztah začal být napjatý, protože začala vidět mé rozhodnutí jako protekci nebo naopak jako snahu vyhnout se protekci.

Napětí jen rostlo. Jana začala zpochybňovat mou autoritu na schůzkách a zpochybňovala má rozhodnutí před týmem. Bylo jasné, že se potýká se změnou v naší dynamice, a upřímně řečeno, i já jsem s tím měl problém. Náš kdysi snadný vztah se proměnil v trapné ticho a nucenou zdvořilost.

Vše vyvrcholilo během hodnocení výkonu. Jako její manažer jsem musel poskytnout upřímnou zpětnou vazbu o její práci. I když byla Jana schopná, byly oblasti, kde potřebovala zlepšení. Poskytnutí této zpětné vazby bylo jednou z nejtěžších věcí, které jsem kdy musel udělat.

Jana to nevzala dobře. Obvinila mě z nespravedlnosti a zaujatosti. Rozhovor se vyhrotil do ostré hádky a poprvé v životě jsme se rozešli ve zlém.

Mimo práci si naše rodina všimla změny. Setkání se stala nepříjemnými, když jsme se snažili navigovat náš napjatý vztah. Náš kdysi blízký vztah se zdál nenávratně poškozený.

Nakonec Jana požádala o přeložení do jiného oddělení. Profesionálně to byla úleva, ale osobně to bylo srdcervoucí. Škoda byla způsobena a náš vztah se nikdy plně nezotavil.

Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že práce s rodinou může být neuvěřitelně náročná. Hranice mezi osobním a pracovním životem se snadno rozmazávají, což vede k nedorozuměním a zraněným pocitům. Kdybych to mohl udělat znovu, nastavil bych jasnější hranice od začátku a otevřeněji komunikoval o našich očekáváních.

Na závěr jsem se naučil tvrdou lekci: někdy je lepší držet rodinu a práci odděleně.