„Rozhodl jsem se pomoci přátelům, ale později jsem toho litoval“

Když jsme si s Petrem poprvé koupili náš kouzelný malý dům na předměstí, nikdy jsme si nepředstavovali, že se stane zdrojem stresu a lítosti. Právě jsme se nastěhovali a všechno bylo perfektní. Sousedství bylo přátelské, školy skvělé a náš domov byl naším útočištěm. Netušili jsme, že naše rozhodnutí pomoci přátelům promění náš sen v noční můru.

Všechno začalo, když se nám ozval Martin, starý kamarád z vysoké školy Petra. On a jeho přítelkyně Jana byli v těžké situaci. Byli vystěhováni ze svého bytu kvůli finančním problémům a potřebovali dočasné ubytování. Petr a já jsme to probrali a rozhodli se jim pomoci. Koneckonců, od čeho jsou přátelé?

Souhlasili jsme, že je necháme bydlet v našem domě, zatímco my se na pár měsíců přestěhujeme k mým rodičům. Zdálo se to jako výhodná situace pro obě strany. Martin a Jana by měli střechu nad hlavou a my bychom měli někoho, kdo by se staral o náš dům, zatímco bychom šetřili na nějaké renovace.

Nejprve se zdálo všechno v pořádku. Martin a Jana byli vděční a slíbili, že se o dům dobře postarají. Důvěřovali jsme jim naprosto. Ale jak týdny přecházely v měsíce, věci se začaly zhoršovat.

Prvním znamením problémů byly telefonáty od našich sousedů s různými stížnostmi. Zmiňovali hlasité večírky, podivné návštěvníky v neobvyklých hodinách a dokonce i nějaké drobné vandalismy v okolí. Byli jsme šokováni. To nezní jako Martin a Jana, které jsme znali.

Petr se rozhodl je jednoho víkendu překvapit návštěvou. Když dorazil, byl zděšen tím, co viděl. Jednou upravený trávník byl zarostlý plevelem a přední veranda byla poseta prázdnými plechovkami od piva a nedopalky cigaret. Uvnitř to bylo ještě horší. Obývací pokoj byl nepořádek s převráceným nábytkem a skvrnami na koberci. Kuchyně byla špinavá s hromadou špinavého nádobí ve dřezu a zkaženým jídlem v lednici.

Petr konfrontoval Martina a Janu, ale ti to odbyli jako „dočasný nepořádek“ a slíbili, že uklidí. Petr jim neochotně uvěřil a odešel s nadějí, že svůj slib splní.

O několik týdnů později se věci jen zhoršily. Naši sousedé pokračovali ve stížnostech a my jsme začali dostávat oznámení od sdružení vlastníků domů o porušování pravidel. Rozhodli jsme se jednat.

Dali jsme Martinovi a Janě měsíční výpověď z domu. Byli rozzuření a obvinili nás z bezcitnosti. Bylo to těžké rozhodnutí, ale neměli jsme na výběr. Náš domov byl ničen a naše pověst v sousedství byla ohrožena.

Když se konečně odstěhovali, zůstala nám katastrofa. Stěny byly pokryty graffiti, několik oken bylo rozbitých a ve zdech byly díry. Koberce byly nevratně poškozené a celý dům páchl kouřem a alkoholem.

Strávili jsme měsíce a tisíce korun opravami škod. Napjalo to naše finance i náš vztah. Petr se cítil provinile za to, že důvěřoval Martinovi, a já jsem byla naštvaná, že jsem dříve nezasáhla.

Na konci jsme se naučili cennou lekci: pomáhat přátelům je ušlechtilé, ale nikdy by to nemělo být na úkor vašeho vlastního blaha. Pokud uvažujete o pronájmu svého domova lidem, které znáte, dvakrát si to rozmyslete. Někdy mohou dobré úmysly vést k katastrofálním následkům.