Můj život se zhroutil během jediné noci, kdy mě manžel vyhodil z bytu kvůli tomu, že jsem nemohla otěhotnět. Ocitla jsem se sama v Praze, bez rodiny, bez přátel, bez střechy nad hlavou. Musela jsem se naučit žít znovu, najít v sobě sílu a odpustit nejen jemu, ale i sobě.
Jmenuji se Jana a po osmi letech manželství s Petrem jsem zjistila, že jsem pro svou rodinu spíš neviditelná služka než partnerka. Každý den bojuji s pocitem, že moje práce doma není vidět ani oceňována, a přitom toužím po uznání, respektu a vlastním životě. Rozhodla jsem se, že už nechci být jen tichou silou v pozadí, ale chci být slyšet a žít i pro sebe.
Jmenuji se Veronika a celý život jsem věřila, že rodina je všechno. Když jsem po druhém dítěti chtěla zpátky do práce, manžel mě přesvědčil, že to není potřeba. Dnes mi vyčítá, že jsem málo ambiciózní – a já se ptám, kde se vlastně ztratily moje sny.
