„Moje Tchyně Zničila Vzpomínky na Svatbu: Vymazala Mě z Fotografií“
Po naší svatbě na radnici jsme pozvali rodinu a přátele do útulné restaurace na malou recepci. Na fotografovi jsme nešetřili, protože tyto vzpomínky měly trvat celý život.
Po naší svatbě na radnici jsme pozvali rodinu a přátele do útulné restaurace na malou recepci. Na fotografovi jsme nešetřili, protože tyto vzpomínky měly trvat celý život.
Jakub byl ztělesněním kondice a mnoho mých přátel s ním chtělo trénovat. Já nebyla výjimkou. K mému překvapení Jakub rychle souhlasil. Netušila jsem, že nečekaná návštěva jeho matky obrátí naše životy vzhůru nohama.
Jen proto, že jsem doma, neznamená, že nic nedělám a jsem líná. Ráda bych si vyměnila role a viděla, jak dlouho by to můj manžel zvládl. Spoiler: moc dlouho ne.
Začala na mě křičet a obviňovat mě, že jsem přesvědčila Jana, aby si udělal test DNA. Byla jsem naprosto zmatená jejím výbuchem. Ukázalo se, že
Když jsme se vzali, byla jsem odhodlaná nežít s našimi rodiči. Věřila jsem, že je důležité budovat náš vlastní život nezávisle. Ale ani já, ani můj manžel jsme nebyli připraveni na výzvy, které nás čekaly.
Podělím se o něco málo o svém prvním manželovi. Oba jsme pocházeli z skromných poměrů; od rodičů jsem nic nedostala (bydleli jsme v nájmu), zatímco on zdědil dům po svém zesnulém otci. Jeho otec se dávno předtím rozvedl s mou bývalou tchyní, nechal ji samotnou s jejich dítětem. Neviním ho. I já jsem s ní měla problém vycházet. Pokaždé
Můj manžel, Jan, a já jsme vždy měli silný vztah. Také dobře vycházíme s mojí tchyní, často hledáme její rady. Naše životy se však dramaticky změnily, když moje švagrová, Eva, vymyslela složitou lež, aby se vyhnula práci a zabránila vystěhování z našeho společného bytu.
Seděly jsme spolu, moje dcera a já, slzy nám stékaly po tvářích. Byly jsme opuštěné. Obě dvě. Během dvou dnů. Její přítel ji opustil a můj manžel opustil mě. Jsou to zbabělci. Neměli ani odvahu to říct do očí. Eliška dostala zprávu na sociálních sítích. Já dostala textovou zprávu. Textovou zprávu! Po 15 letech manželství. Ubohá textová zpráva. Ani jsem si nezasloužila rozhovor. Můj manžel odešel před dvěma hodinami.
Vždy jsem byla opatrná a citlivá osoba, i ve věku 52 let. Zda je to něco, s čím jsem se narodila, nebo vlastnost, kterou mi vštípili rodiče, nemohu říci s jistotou. Vyrůstala jsem jako jedináček ve středostavovské rodině, kde byla moje matka dominantní postavou a převzala odpovědnost za mou výchovu. Moje dětství nebylo dokonalé, ale ani hrozné. Život však nabral dramatický obrat, když se můj manžel rozhodl opustit mě kvůli jiné ženě.
Konečně jsem získal práci u kamaráda ve firmě, kde jezdím po městě a pomáhám klientům s různými domácími úkoly. Stal jsem se oblíbeným opravářem. Samozřejmě, plat nebyl nic moc a můj domácí život se nečekaně změnil.
Můj manžel je nespokojený, že nepřipravuji rozmanitá jídla jako manželka jeho kamaráda Petra, Jana. Jana je úžasná žena a skvělá kuchařka. Opravdu si užívá čas strávený v kuchyni a momentálně je na mateřské dovolené, což jí dává více času na experimentování s recepty. Naše rodinná dynamika je však jiná a můj manžel to zřejmě nechápe.
Drby se v malých komunitách šíří jako požár, nesou s sebou různé místní pověsti a příběhy. Vždycky mi přišlo zvláštní uvědomit si, že osoba, o které mluví můj soused, je někdo, koho dobře znám.