Naše Plány na Dovolenou: „Můj Manžel Řekl, že Chce Vzít Své Děti z Prvního Manželství“
V té době bylo jeho dceři 7 let a jeho synovi 10 let. Děti s námi často trávily víkendy, ale jejich přítomnost ve mně vždy vyvolávala neklid.
V té době bylo jeho dceři 7 let a jeho synovi 10 let. Děti s námi často trávily víkendy, ale jejich přítomnost ve mně vždy vyvolávala neklid.
Čas nelze vrátit zpět, takže nemá smysl litovat minulosti. I když jste uvězněni v nešťastném manželství a pláčete, stále můžete změnit svou budoucnost.
Všechno by bylo v pořádku, kdyby se můj táta rozvedl s mámou. Možná bych se s tím časem smířila, ale teď ne.
Upustila svůj nákupní seznam, on ho zvedl, jejich oči se setkaly a… Poděkovala mu a odešla do oddělení mléčných výrobků. Jana musela nakoupit potraviny na týden, ale netušila, že tento výlet změní všechno.
S manželem jsme se vzali před čtyřmi měsíci. Má matku (rozvedenou s jeho otcem) a starší sestru, která je vdaná a má dítě. Všichni žijí ve stejném domě a měsíc po naší svatbě jsme tam bydleli také. Moje tchyně má velmi obtížnou povahu. Kdykoli mi manžel něco koupí, vždy se ptá: „A co já?“
Nejvíce frustrující je, že Honza skutečně nechápe, proč jsem ho opustila. V jeho mysli nám poskytl vše, co jsme s naším synem potřebovali pro pohodlný život. Jeho matka vždy trvala na tom, že bych měla být vděčná za to, že nám dovolili bydlet v jejich domě. Nikdy nesouhlasila s tím, abychom si pronajali vlastní byt. Dokonce navrhla, abychom
Ten den jsem stál na zastávce a čekal na autobus. Kolem bylo překvapivě málo lidí. Jen já a nějaký chlapík, který mluvil do telefonu. Neměl jsem co dělat, tak jsem poslouchal, co říká… „Ano, miláčku, cestou koupím nějaké bonbóny… Co? Chceš pizzu? Ale to je na druhé straně města… Dobře, půjdu, pro tebe cokoliv,“ šeptal mladý muž. Otočil jsem se
Zpočátku spolu dobře vycházeli a snažili se vyhnout konfliktům. Jan pracoval jako dělník v továrně, zatímco Marie pracovala jako zdravotní sestra v místní nemocnici.
Před dvěma lety si pár koupil dům na hypotéku a nyní ho pomalu renovují. Rozhodli se nešetřit na materiálech ani na mzdách profesionálů. Krátce předtím zemřela babička Sáry.
Nyní mají čtyřletého syna a žijí v domě, který její manžel zdědil. Dům je dobře udržovaný, její manžel vydělává dobrý plat a jezdí pěkným autem. Také vlastní malý kousek půdy, který sdílí se svými sourozenci.
„Tomáši, na tohle nemám čas. Musím se připravit na svatbu. Chceš, aby bylo všechno perfektní pro tvého tátu, že?“ odpověděla Sarah, aniž by zvedla oči od svého telefonu.
Žili jsme v domě, který zoufale potřeboval opravy, ale finanční problémy nám bránily v jakémkoli zlepšení. Ve dvaceti jsem se vdala a opustila své malé město.