„Opouštím tě, ale opouštím i děti,“ řekla moje žena
Naší dceři byly teprve tři roky, když mi Kamila řekla, že chce odejít. Předtím jsme se začali hádat a bojovat stále častěji. – Proč?
Naší dceři byly teprve tři roky, když mi Kamila řekla, že chce odejít. Předtím jsme se začali hádat a bojovat stále častěji. – Proč?
Nemáme moc peněz a dává větší smysl investovat do renovace bytu, který Jakub zdědil po své babičce. Nahradila jeho matku, a teď má moje tchyně své vlastní plány.
Teď nemá kde bydlet! Přišel ke mně a řekl: „Ahoj, dcero, kdysi jsem tě podporoval, takže mě musíš pustit do svého domu, alespoň kvůli lásce, kterou jsem měl k tvé matce!“ – vypráví Ella. Nepustila ho dovnitř, a tak se rozhodl jít k soudu, aby si nárokoval svůj podíl na dědictví. Elle je už 45 let.
Hana nikdy neměla ráda svou snachu, ale nikdo nečekal takové zacházení s dědicem. Žena křičela, že by měla Alena opustit dům s dítětem.
Před dvaceti lety byla paní Karolína hrdá na svou budoucí snachu: „Je úžasná!“ říkala všem. „Vystudovala vysokou školu, učí angličtinu na škole. Může cestovat kamkoli. Je zvláštní, že se zamilovala do mého syna—je automechanik, samouk, ale jaký…“
Zvláště pokud jde o vztah mezi dětmi a jejich matkou. Matkou, která udělala vše pro to, aby jim zajistila pohodlný život. Přesto se v reálném životě stávají smutné události.
Neveah byla vdovou více než deset let. Žila v malém městečku. Žena měla jednopokojový byt, který si s manželem koupili, když byl ještě naživu. Nyní její vnučka Gianna naléhá na rodiče, aby Neveah koupili nový jednopokojový byt a zlepšili tak její životní podmínky.
Moje matka mi nedovoluje žít svůj život naplno. Pláče do telefonu a velmi se rozčiluje, když nemohu trávit všechen svůj čas s ní. Je mi dvacet devět let, jsem pět let vdaná a mám dvě děti. Přirozeně jsem většinu času velmi zaneprázdněná. Moje dcera ještě nechodí do školky, protože pokaždé, když se ji tam snažím vzít
Viděná nebo neviděná, ví o každém detailu našeho vztahu. Martin, „její opora a důvěrník,“ jak ho nazývá, jí podává podrobné zprávy. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím.
Nedávno jsme jeli na dovolenou: já s mým manželem Jakubem a Adam s jeho novou přítelkyní. Nikdo si nevšiml, jak těžké pro mě bylo být poblíž Adama. Proč? Protože ho miluji už roky. Chodili jsme na stejnou střední školu, ale já byla o tři roky mladší. Přirozeně si mě Adam tehdy nevšímal.
Když naše dcery dospěly, mysleli jsme si s manželem, že si konečně můžeme oddechnout. Měli jsme dvě dcery, které jsme museli podporovat, a bylo to těžké. Oba jsme pracovali v továrně a vydělávali velmi málo, takže jsme museli šetřit na všem. Byla jsem hrdá, že mé děti chodily do školy, která nebyla horší než školy dětí bohatých rodičů. Obětovali jsme vše, aby naše dcery měly, co potřebovaly.
Všechno se zdálo být v pořádku, dokud jsme se nerozhodli udělat dobrý skutek. Samozřejmě to skončilo špatně pro mě i mého manžela. Honza se pohádal se svým bratrem a rodiči, a moje tchyně mě nyní vidí jako nejhorší a nejvíce vypočítavou osobu. Už nikdy nebudu míchat rodinu s podnikáním! Máme dva byty, a jeden je