Opuštěná v malé venkovské vesnici, babička pokračovala ve svých denních rutinách, starala se o svou zahradu a udržovala svůj domov. Její syn žil ve vzdáleném městě a zřídka ji navštěvoval, což ji nechávalo toužit po společnosti jejích vnoučat.
Přestože jsem byl nejmladší v rodině, nikdy jsem se necítil rozmazlovaný nebo že by se ke mně chovali shovívavě. Můj bratr a já jsme vyrůstali v malém městě na venkově v Česku. Pro mě to bylo jen obyčejné místo, ale teď mám s čím srovnávat. Naše matka nás vychovávala sama a starala se o malou farmu s několika zvířaty. Tady je můj příběh o tom, jak jsem to všechno opustil.
Babička Růženka se minulou středu probudila brzy ráno a hned se pustila do práce. Popadla krmivo pro slepice a zamířila do stodoly, aby nakrmila slepice a posbírala vejce. Její sousedka, paní Nováková, byla zaneprázdněná ve své zahradě vedle. Když uviděla babičku Růženku, okamžitě zakřičela: „Růženko! Vlastně, je něco, co bys měla vědět…“
Zůstala sama v malé vesnici, Madla se dál starala o svou zeleninovou zahradu, jak to vždycky dělala. Její syn, David, žil ve vzdáleném městě a nemohl často navštěvovat.
