„Moje děti mě chtějí dát do domova důchodců: Stále mám tolik života před sebou“
Mám dvě děti, syna a dceru, oba jsou nyní dospělí a mají své vlastní rodiny. Vidíme se jen zřídka, většinou jen o svátcích. Nedávno jsem se rozhodla, že
„Už mám dost čekání na pomoc od svých dětí. Ignorují mě, ale to už nebudu tolerovat. Je čas je naučit lekci.“
Podle Světové zdravotnické organizace je věkové rozmezí 75-90 let považováno za seniorský věk. To však neznamená, že každý senior je bezmocný. Mnozí stále mají co nabídnout a zaslouží si respekt a podporu od svých rodin.
„Moje matka šla do domova důchodců. Podívala se na mě toužebnýma očima: Zlomilo mi to srdce, ale nezměnil jsem názor“
Náš vztah byl vždy komplikovaný. Moji rodiče byli už ve čtyřiceti, když jsem se narodil, a myslím, že ten věkový rozdíl si vybral svou daň. Jakmile jsem měl možnost odejít, udělal jsem to. Život s mými vrstevníky byl lákavější a nechtěl jsem být přítěží pro své stárnoucí rodiče. Nemohu říct, že bychom měli špatný vztah, naopak, vždy byla
„Máma si myslí, že chceme jen její peníze: Už měsíc neotevřela dveře“
Pamatuje si nás, má svůj dům zamčený a netoulá se po ulicích. Zdá se být v pořádku, ale je přesvědčená, že jí jdeme po penězích.
„Moje dospělé děti mě ignorují: Varovala jsem je, že všechno prodám a přestěhuji se do domova důchodců“
Jsem vyčerpaná z toho, že všechno dělám sama—moje dospělé děti se o mě ani nezmiňují. Varovala jsem je: buď začnou pomáhat, nebo prodám veškerý majetek a zaplatím si pobyt v domově důchodců. Můj manžel a já jsme věnovali celý život výchově našeho syna a dcery. Dali jsme jim vše, co jsme si mohli dovolit, ale teď se zdá, že na mě zapomněli.
„Svírajíc svůj opotřebovaný deku, hořce plakala: Byla si jistá, že ji snacha posílá do domova důchodců“
Mnoho starších lidí v České republice trpí osamělostí a utrpením. Proto je naší povinností podporovat naše stárnoucí příbuzné. Koneckonců, kdysi se oni starali o nás.
„Můj Soused se o Mě Stará, Zatímco Moje Vlastní Děti Zůstávají Pryč“
Poté, co se moje děti odstěhovaly a založily vlastní rodiny, jsem se ocitla sama. Nejprve jsem to přijala jako normální součást života, ale pak se věci změnily.
„Moje Děti Mě Chtějí Umístit do Domova Důchodců a Prodat Můj Dům“: Doufala Jsem, že Být Babičkou Nás Sblíží, Ale Moje Děti Mají Jiné Plány
Roky jsem bojovala s neplodností. Když jsem konečně otěhotněla, byli jsme s manželem nadšení. Ale to nebyl poslední zázrak, který jsme zažili. O několik měsíců později jsme zjistili, že čekáme dvojčata. Naše štěstí neznalo mezí! Ale odpovědnost byla ještě větší. Bylo jasné, že budeme muset pracovat dvakrát tak tvrdě.