Jsem Halina a celý život jsem bojovala za štěstí své dcery, i když jsem možná nevědomky opakovala chyby své vlastní minulosti. Když mi oznámila, že chce opustit svého muže, zhroutil se mi svět a já začala bojovat proti jejímu rozhodnutí. Dnes se ptám sama sebe, zda jsem jí skutečně pomohla, nebo jí jen vzala možnost najít vlastní cestu.
V den tátových narozenin se mi zhroutil svět. Táta nám oznámil, že odchází, a máma ho prosila, aby s rozvodem počkal aspoň rok – měsíc před mou svatbou. Vše, co jsem považovala za jistotu, se během jednoho večera rozpadlo a já musela najít sílu čelit nové realitě.
Nikdy by mě nenapadlo, že v osmačtyřiceti letech znovu uslyším slovo ‚těhotná‘ ve spojení se svým jménem. Po rozvodu a odchodu dětí z domu jsem si myslela, že mám klid a nový začátek, ale osud měl jiné plány. Teď stojím před rozhodnutím, které rozděluje moji rodinu a nutí mě přemýšlet, co vlastně znamená být matkou – a ženou – v Česku po čtyřicítce.
Jsem Marie a vždy jsem věřila, že být babičkou je největší dar. Ale když se z radosti stala povinnost a moje dcera začala brát moji pomoc jako samozřejmost, začala jsem ztrácet samu sebe. Teď stojím na rozcestí mezi láskou k rodině a potřebou žít svůj vlastní život.
Otevřela jsem zprávu od syna a místo očekávaného pozvání na narozeniny vnuka jsem se dozvěděla, že si nepřeje, abych přišla. Celý život jsem se snažila být dobrou matkou i babičkou, ale najednou jsem byla označena za někoho, kdo kazí atmosféru. V příběhu popisuji bolest, nedorozumění a snahu pochopit, kde se stala chyba.
Jsem Marie, 65letá vdova, která celý život žije v malém bytě v pražských Vršovicích. Můj syn Petr mě prosí, abych mu přenechala svůj byt, aby jeho rodina měla víc prostoru, ale já se bojím ztratit jediné místo, kde se cítím v bezpečí. Příběh o rodinných konfliktech, pocitu viny a hledání vlastního místa na sklonku života.
Souhlasila jsem, že budu vyzvedávat vnoučata ze školy, protože jsem chtěla pomoci rodině. Místo krátkodobé výpomoci se z toho stala nekonečná povinnost, která mi vzala svobodu a přinesla napětí do vztahů s mým synem a snachou. Teď se ptám sama sebe, kde je hranice mezi pomocí a zneužíváním dobré vůle.
Jsem Jana a celý život jsem věřila, že svou dceru znám. Kasia vždy tvrdila, že děti nechce, a já se s tím smířila. Teď však stojím před nejtěžší zkouškou svého života, když mě prosí o pomoc v situaci, která mě děsí i dojímá zároveň.
Jsem Eva a myslela jsem si, že láska zvládne všechno. Ale když jsem se stala nevlastní matkou dvou dospívajících dětí v Brně, zjistila jsem, že některé boje musím svádět sama. Toto je příběh o bolesti, zradě a odvaze postavit se vlastní rodině.
Jmenuji se Milena a po smrti manžela jsem musela opustit svůj byt a přestěhovat se k synovi do jeho rodinného domu. Každý den bojuji o kousek důstojnosti a hledám své místo v domácnosti, kde jsem spíš hostem než členem rodiny. Můj příběh je o hranicích, úctě a strachu z toho, že mě jednou všichni zapomenou.
Jmenuji se Lucie a po rozvodu jsem věřila, že s bývalým manželem Petrem zvládneme společnou výchovu našich dvou dětí. Jenže když na Petra dolehla realita každodenního otcovství bez manželského zázemí, začal se pomalu vytrácet z jejich života. Zůstala jsem sama, abych dětem vysvětlila, proč jejich táta už není tím hrdinou, kterého znaly.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem bojovala s tlakem vypadat mladě a dokonale. I když mi všichni záviděli můj vzhled, uvnitř jsem cítila prázdnotu a strach ze stárnutí. Tento příběh odhaluje, jak těžké je žít ve společnosti, která hodnotí člověka podle vzhledu, a jaké to je, když krása není lékem na vnitřní bolest.
