Jmenuji se Dagmar a celý život jsem dřela, abych svému synovi Tomášovi zajistila lepší budoucnost. Když jsem se rozhodla utratit své celoživotní úspory za oslavu šedesátin, narazila jsem na nepochopení a zklamání ze strany Tomáše a jeho ženy Lucie, kteří doufali, že jim peníze pomohou s koupí auta. Můj příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi vlastním štěstím a rodinnými očekáváními.
Jsem Charlotta a celý život jsem žila pro svou rodinu, hlavně pro svého syna Davida a dvě vnučky. Jedna oslava měla být šancí na usmíření, ale místo toho jsem přišla o to nejcennější – blízkost se svým synem. Vše kvůli činům mé snachy Jasmíny, které mi zlomily srdce.
Jmenuji se Eliška a po třiceti letech mateřství jsem zůstala sama v domě, kde kdysi zněl dětský smích. Nejstarší syn Tomáš odjel do Německa a už roky se neozval, dcera Hana má vlastní rodinu v Brně a nejmladší Petr žije v Praze, kde na mě nemá čas. Každý večer si prohlížím staré fotografie a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu, že je teď kolem mě takové ticho.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že mě vlastní dcera přivede na pokraj zoufalství kvůli několika kliknutím v mobilní hře. V jeden obyčejný večer jsem zjistil, že z mého účtu zmizely tisíce korun, a začal boj, který otřásl celou naší rodinou. Musel jsem se postavit nejen technologiím, ale i vlastní bezmoci a otázce, kde jsem jako otec selhal.
Jsem Marie a můj domov se za posledních šest měsíců proměnil v pole napětí. Můj syn Petr a jeho žena Anna se ke mně nastěhovali s tím, že to bude jen dočasné, ale místo rodinné pohody přišlo odcizení a hádky. Teď stojím před otázkou, zda mám právo být ve vlastním domě, nebo jestli už jsem jen hostem ve svém životě.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem snila o tom, že budu mít dceru. Když se mi narodila malá Eliška, chtěla jsem jí dát vše, co jsem sama nikdy neměla – krásné věci, uznání, pocit výjimečnosti. Netušila jsem ale, že moje rozhodnutí oblékat ji do luxusních značek a dát jí neobvyklé jméno rozdmýchá v rodině i okolí tolik nenávisti a nepochopení.
V ten Štědrý večer jsem si uvědomila, jak moc mohou nevhodné dárky zranit a rozdělit rodinu. Můj příběh je o tom, jak jeden nešťastně vybraný dárek otevřel staré rány a přinutil mě přehodnotit, co pro mě znamená rodina a opravdová pozornost. Možná se v mém příběhu poznáte i vy.
Můj příběh začíná v okamžiku, kdy se můj život obrátil vzhůru nohama kvůli péči o mého nevlastního otce Karla. Musela jsem čelit jeho tvrdohlavosti, rodinným konfliktům a vlastnímu pocitu viny, když jsem hledala nejlepší způsob, jak mu pomoci. Vše se odehrává v kulisách české reality, kde se střetávají tradice, stáří a touha po důstojnosti.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu chtít po svém manželovi peníze za to, že se starám o naši dceru. Všechno začalo nevinně, ale postupně se mezi mnou a Petrem začaly hromadit nevyřčené křivdy a pocit nedocenění. Můj příběh je o tom, jak snadno se může láska změnit v boj o uznání a respekt.
Stojím v kuchyni a sleduji, jak se můj syn Marek hádá se svou ženou Terezou o to, kdo dneska umyje nádobí. Nikdy by mě nenapadlo, že právě domácí práce rozvíří v naší rodině tolik emocí a otázek. Příběh o tom, jak se mění role v českých rodinách, a jak těžké je někdy přijmout, že rovnost není jen slovo z novin.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem obětovala svému jedinému synovi, Tomášovi. Když se oženil s Lenkou, chtěla jsem jim být oporou, ale moje pomoc se obrátila proti mně. Teď stojím na prahu samoty a přemýšlím, jestli jsem někdy opravdu žila pro sebe.
Jmenuji se Klára a v pětatřiceti letech jsem úspěšná, samostatná žena, která však stále touží po lásce a manželství. V dnešní době, kdy se většina mých vrstevnic soustředí na kariéru a osobní rozvoj, se cítím jako outsiderka, protože toužím po něčem, co už se zdá být přežitkem. Můj příběh je o hledání rovnováhy mezi nezávislostí a touhou po blízkosti, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít lásku v moderní Praze.
