Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového může stát. Moje sedmnáctiletá dcera Klára mi jednoho večera oznámila, že je těhotná, a její slova „Nechci být máma! Chci si užívat, chodit na party a být s kamarády!“ mi znějí v uších dodnes. Tento příběh je o tom, jak jedno rozhodnutí dokáže rozbít rodinu, změnit životy a postavit nás před otázky, na které nejsme připraveni.
Jmenuji se Kateřina a celý život jsem zasvětila práci v jedné z největších pražských firem. Když do našeho týmu nastoupil mladý a ambiciózní David, začal rozdmýchávat napětí, které mě přinutilo čelit vlastním slabostem a závisti. Příběh je o tom, jak snadno se člověk může nechat strhnout emocemi, když je vystaven provokaci a tlaku okolí.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že obyčejná rodinná večeře může rozdělit naši rodinu. Vždycky jsem byl hrdý na naše tradice, ale když se do rodiny přivdala Jana, všechno se změnilo. Její zdravý životní styl narazil na naše zvyky a já musel čelit otázce, co je pro rodinu důležitější – zdraví, nebo soudržnost.
Jmenuji se Tereza a právě jsem byla svědkem výbuchu emocí v rodině mé sestřenice Lucie, která čeká už šesté dítě. Její manžel Petr, obvykle tichý a uzavřený, tentokrát ztratil nervy a odhalil, jak hluboké napětí v jejich domácnosti panuje. Přestože jsem nikdy nechtěla nikoho soudit, tahle situace mě donutila přemýšlet o tom, kde je hranice mezi láskou k dětem a odpovědností vůči celé rodině.
Třicet let manželství jsme s manželem Petrem chtěli oslavit v kruhu rodiny, ale naše děti, Jana a Ondřej, se rozhodly nepřijít. V ten večer jsem si bolestně uvědomila, jak moc jsme se od sebe vzdálili a jak těžké je najít cestu zpět. Přemýšlím, kde jsme udělali chybu a jestli je ještě možné napravit to, co se mezi námi ztratilo.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem bojovala s tím, jak vypadám. Když jsem se rozhodla veřejně vystoupit proti nerealistickým představám o ženské kráse, spustila jsem lavinu reakcí, která změnila nejen můj život, ale i vztahy s rodinou a přáteli. Můj příběh je o odvaze být sama sebou v zemi, kde se na vzhled klade až příliš velký důraz.
Jmenuji se Zdena a pracuji jako zdravotní sestra v malé nemocnici na okraji Brna. Nedávno jsme přijali paní Libuši, drobnou, energickou ženu s jiskrou v oku, která mi okamžitě přirostla k srdci. Její příběh a napjatý vztah s dcerou mě přiměl přemýšlet o tom, jak snadno můžeme přehlédnout bolest těch, kteří jsou nám nejblíž.
Všechno začalo nevinně – moje dcera Anička chodila do školky ráda a já byla spokojená. Jenže pak se mezi rodiči rozšířila šokující zpráva o paní učitelce Lence a její vedlejší činnosti, která otřásla celou školkou. Musela jsem se rozhodnout, komu věřit a jak ochránit své dítě i vztahy v komunitě.
Jsem Jana a právě jsem se dozvěděla, že moje snacha Lucie a syn Tomáš žijí s malým v přeplněném bytě s její problematickou rodinou. Musím se rozhodnout, jestli zruším své dlouho plánované plány, abych jim pomohla, nebo jestli si nechám říkat dobrá babička jen na oko. Všechno se ve mně pere a nevím, co je správné.
Jsem Jana, matka, která chtěla pro svou dceru jen to nejlepší. Plánovali jsme svatbu snů, ale finanční problémy ženichovy rodiny a nečekané události nás postavily před těžká rozhodnutí. Nakonec jsem musela čelit otázce, co je v životě opravdu důležité – peníze, nebo rodinné štěstí?
Jmenuji se Eva a vždycky jsem obdivovala svou sousedku Martinu pro její eleganci a klid. Po svatbě se však začala měnit – ztrácela jiskru v očích a její úsměv byl čím dál vzácnější. Když jsem zjistila, co se za jejími zavřenými dveřmi skutečně děje, změnilo mi to pohled na celý náš dům i na to, jak málo někdy víme o životech druhých.
Jmenuji se Ivana a jsem matka tří dětí. Dlouhé roky jsem kojila svého syna Filipa, i když mi okolí dávalo jasně najevo, že je to zvláštní a možná i škodlivé. Dnes se dívám zpět a přemýšlím, co všechno jsem tím ovlivnila – a jestli jsem byla opravdu dobrá matka.
