Vdala jsem se za Petra v devatenácti a rychle jsem zjistila, že život s jeho rodinou není taková pohádka, jak jsem si představovala. Jednoho večera, kdy se rozhodovalo o velké půjčce, mě všichni ignorovali a já si uvědomila, že v téhle rodině nemám žádné slovo. Nakonec jsem si sbalila věci a odešla zpět k mámě, abych znovu našla samu sebe.
Jmenuji se Jana a vím, že jsem ve svém životě udělala mnoho chyb. Opustila jsem svého syna, když byl malý, abych mohla pracovat v zahraničí a zajistit mu lepší budoucnost. Po letech jsem se vrátila, abych mu to všechno vysvětlila, ale on mě odmítl – a já teď přemýšlím, jestli je možné napravit něco, co jsem tak dlouho zanedbávala.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že se naše rodina rozpadne kvůli penězům a sobectví. Můj bratr Petr odmítl postarat se o naši nemocnou maminku a místo toho plánoval prodat její dům za jejími zády. Od té doby jsme s mámou přerušily s Petrem veškerý kontakt, ale bolest a otázky zůstávají.
Celý život jsem obětovala svým dětem, abych jim dala to nejlepší, co jsem mohla. Když jsem však zestárla a potřebovala jejich pomoc, obrátily se ke mně zády. Teď sedím v prázdném bytě a přemýšlím, kde se stala chyba.
Jmenuji se Věra a nikdy bych nevěřila, že obyčejný sobotní nákup v supermarketu se promění v drama, které mi převrátí život naruby. Stačila jedna chyba, nedorozumění a najednou jsem byla obklopena cizími lidmi, policií i záchrankou. Tento den mi ukázal, jak křehká je důstojnost a jak rychle se může člověk stát obětí předsudků.
Jmenuji se Jana a už několik let žiji v domácnosti, kde je lednice věčně prázdná, ale synův pokoj stále plný. Můj syn Tomáš má 32 let, pracuje z domova a odmítá opustit náš byt v paneláku na Jižním Městě. Každý den bojuji s pocitem viny, strachu a bezmoci, protože nevím, jak mu pomoci najít vlastní cestu a zároveň zachránit naši rodinu před rozpadem.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě někdo může obvinit z něčeho tak strašného, jako je užívání drog. Moje tchyně Jana mě nenáviděla od prvního dne a udělala vše pro to, aby mi vzala syna. Můj příběh je o boji za pravdu, rodinu a vlastní důstojnost.
Jana se po dvaceti letech vrací do své rodné české vesnice, kde ji kdysi odsoudili za to, že se narodila mimo manželství. Doufá v usmíření a přijetí, ale vesnice si stále pamatuje a není ochotná odpustit. Je to příběh o naději, která byla zmařena, o touze po přijetí a o lásce matky, která nedokázala ochránit svou dceru před tvrdými společenskými normami.
Na podzimní ráno jsem potkala malého Jakuba, který sám hrál v parku. Jeho příběh mě zasáhl a s manželem jsme se rozhodli mu pomoci, čelili jsme však nečekaným výzvám. Naše cesta byla plná emocí a změnila naše životy navždy.
Moje dcera, Tereza, se ve svých sedmnácti letech ocitla nečekaně těhotná. Dlouho nám to tajila a pravdu jsme zjistili až v šestém měsíci, kdy už nemohla skrýt rostoucí břicho. Tento příběh zkoumá výzvy a zlomené srdce mladého života, který byl převrácen naruby neplánovaným těhotenstvím.
Televizní pořady často zobrazují srdcervoucí příběhy dětí, které nechtějí jejich rodiče, a málokdo z diváků zůstane netknut. Vždy jsem se na těchto programech aktivně podílel – volal jsem, daroval peníze na podporu sirotků a dětských domovů. V práci jsme s kolegy tyto problémy pravidelně probírali a navštěvovali jsme sirotčince, kde jsme dětem nosili dárky. Ale nic mě nepřipravilo na osobní drama, které se odehrálo, když
Eliška dojížděla do práce a bydlela na koleji, zatímco David žil se svými rodiči. Eliška byla introvertní a málo komunikativní, naopak David byl duší každé párty a všemi milován.
