Jsem Marie a vždy jsem byla tichá, oddaná rodině. Když mě neteř Klára zradila kvůli mému bytu, ztratila jsem iluze o rodinné soudržnosti. Tento příběh je o bolesti, zklamání a odvaze postavit se vlastní krvi.
Jmenuji se Petr a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi zavolala má matka a řekla: ‚Přestaň už s tím, vždyť ti kluk jenom ničí život.‘ Můj jediný syn, Honzík, byl pro mě vším, ale naše rodina se kvůli němu rozpadala. Všichni se od nás odvrátili a já dodnes nevím, jestli jsem udělal všechno správně.
Jmenuji se Marie, je mi 64 let a nikdy bych nevěřila, že se můj jediný syn Petr ode mě tolik vzdálí po svatbě s Terezou. Sedm let jsem bojovala za naši rodinu, ale každé setkání mi jen bolestně připomíná, jak moc jsem vyloučená. Teď už nevím, jestli mateřská láska stačí na to, abychom znovu našli cestu k sobě.
Jmenuji se Anna a vyprávím vám o noci, která změnila celý můj život. Roky jsem žila ve stínu domácího násilí, dokud můj tříletý syn Matýsek neprojevil nečekanou odvahu a stal se naším zachráncem. Tento příběh je o strachu, naději a síle, kterou v sobě objevíme, když už si myslíme, že žádná nezbyla.
Jmenuji se Jana a vždycky jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Když se můj syn Tomáš oženil s Lenkou, chtěla jsem být součástí jejich života, ale brzy jsem zjistila, že mě mezi sebe nechtějí pustit. Teď přemýšlím, kde se to pokazilo a jestli mám ještě šanci získat zpět svou rodinu.
Jmenuji se Markéta a myslela jsem, že nový byt v pražských Vršovicích mi přinese klid. Místo toho jsem se ocitla v pasti manipulací a neustálých požadavků své sousedky Aleny, která si z mé ochoty udělala samozřejmost. Musela jsem najít sílu postavit se jí i svým vlastním pochybnostem.
Všechno začalo jedním výkřikem mé tchyně, který mi navždy změnil život. Roky jsem žila v područí očekávání manželovy rodiny, až jsem musela najít odvahu postavit se za sebe a své dítě. Toto je příběh o bolesti, odmítnutí a síle, kterou jsem v sobě objevila, když se mi zhroutil svět.
Celý život jsem se obětovala pro rodinu, ustupovala a dusila své potřeby. Když jsem musela vyhodit vlastního syna a jeho ženu z bytu, pochopila jsem, jak moc mě pocit viny ovládal. Teprve když jsem se postavila sama za sebe, začala jsem žít – ale stálo mě to všechno, co jsem milovala.
Ocitla jsem se v bodě, kdy mě každé otevření lednice bolí víc než předchozí. Můj syn Dario, třicetidvouletý muž, stále žije doma a odmítá se postavit na vlastní nohy. Každý den bojuji s pocitem viny, strachem o jeho budoucnost a rozpadající se rodinou.
Jednoho večera mi zavolal bratr Tomáš s prosbou, která mi obrátila život naruby. Přepsal jsem na sebe jeho Octavii, abych mu pomohl v rozvodu, ale netušil jsem, že tím na sebe přebírám i jeho dluhy a rodinné spory. Dnes se ptám, jestli má smysl obětovat se pro rodinu, když vás to může stát všechno.
Na vlastní svatbě jsem se musela postavit šepotu hostů a pohledům na prázdné stoly. Když jsem vzala mikrofon, rozhodla jsem se odhalit pravdu o rodinné nespravedlnosti a chudobě, kterou jsem roky skrývala. Můj proslov rozdělil rodinu, ale mně přinesl klid a sílu jít dál.
Po letech, kdy jsem sama vychovávala syna, se po jeho rozvodu všechno změnilo. Jeho návrat domů rozvířil staré rány, přinesl nové konflikty a zpochybnil vše, co jsem si myslela, že vím o rodině. Teď stojím před otázkou, jestli dokážeme znovu najít klid, nebo jestli jsme navždy ztratili domov, jaký jsme znali.
