Jako oddaná pečovatelka a učitelka nacházela radost v péči o mladé mysli a podpoře své rodiny. Když se však její dcera znovu vdala a přestěhovala se s novou rodinou, její oběti zůstaly neuznané.
Od toho dne se život rodiny změnil k nepoznání, nikdo si nedokázal představit tak významné rozšíření jejich kruhu. Rodina žila skromně v malém městě, snažila se vyjít s penězi.
– …V květnu jsme začali čelit finančním potížím – říká osmadvacetiletá Eva. – Můj manžel a já jsme nemohli vymyslet lepší řešení než pronajmout náš zastavený byt a dočasně se přestěhovat k mé tchyni… Ačkoli tento byt jí úplně nepatří. Je to dvoupokojový byt, kde moje tchyně žije se svým partnerem, a je to tak
Jana a její manžel se vzali během posledního ročníku vysoké školy. Znali se už od střední školy a jejich láska obstála ve zkoušce času. Ve 22 letech se stali rodiči.
Hlavní neštěstí v naší rodině bylo odchod mého otce. Stále to hluboce ovlivňuje mou matku, i když ho už roky neviděla.
Život není snadný a nedostáváme vše na stříbrném podnose. I když máme nějaké zdroje, výzvy moderního života nám ztěžují přežití. Toto je příběh matky, která věří v soběstačnost, i když její syn žádá o pomoc.
Bylo to neuvěřitelně těžké. Měla jsem šestiletou dceru a žádné prostředky na naši obživu. Naštěstí byl dům můj, zděděný po babičce. Musela jsem vynaložit hodně úsilí, abych si ho udržela.
Bylo mi teprve 23 let, když mě opustil můj manžel, nechávajíc mě samotnou vychovávat našeho malého syna, Davida. Davidovi byly tehdy jen tři roky. Můj manžel odešel, protože ho unavovaly neustálé povinnosti – koneckonců musel vydělávat peníze a utrácet je na rodinu. To se mu vůbec nelíbilo. Proč utrácet na rodinu, když mohl utrácet na sebe a svou milenku?
