Výzva matky: Když povzbuzení vede k nečekaným potížím
Jako matka se vždy snažím o klid a harmonii mezi svými dětmi. Pokud chtějí zkusit dospělý život, ať to zkusí. Ale někdy je cesta k samostatnosti plná nečekaných obtíží.
Jako matka se vždy snažím o klid a harmonii mezi svými dětmi. Pokud chtějí zkusit dospělý život, ať to zkusí. Ale někdy je cesta k samostatnosti plná nečekaných obtíží.
Po návratu do práce z mateřské dovolené jsem musela zvládat dvě směny, obávajíc se, že mě manžel opustí. Tento strach přetrvával až do
V práci jsem dostala novou asistentku, která se teprve učí, takže jí musím pomáhat. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem se sotva dokázala dostat domů. A tam to nebylo o nic lepší.
Sára zavřela knihu a pozorně naslouchala, aby se ujistila, že si to jen nepředstavuje. Ne, nebyla to chyba. Nádobí se skutečně mylo v kuchyni. Tento jev byl v její domácnosti vzácný.
Článek „Nechci hlídat své vnoučata o víkendu“ vyvolal mnoho diskusí, kde lidé sdílejí své různé názory. Ukazuje se, že ne každý chce o víkendu pomoc, a ne každý chce hlídat své vnoučata. Pomoc může mít mnoho podob. Následující příběh je napsán v první osobě, ale není to má vlastní zkušenost. „Naše dítě má jednoho…“
Byli jsme manželé 15 dlouhých a zdánlivě šťastných let. Seznámili jsme se na vysoké škole: Honza byl ve druhém ročníku a já jsem právě začínala první ročník. Poprvé jsem ho viděla na koncertě k oslavě Dne studentů. Honza hrál na kytaru a zpíval píseň od The Eagles. Okamžitě jsem se do něj zamilovala. Jeho city byly
Nebylo to tak špatné, jak se zdálo. Nejbližší město bylo jen hodinu jízdy autem. Byly tam obchody, škola. Žádné divadlo, ale víte, někdy život přináší nečekané zvraty.
Moje máma celý život snila o důchodu. Pracovala přes třicet let ve stejné firmě a těšila se na den, kdy si konečně bude moci odpočinout. Představovala si, jak bude zahradničit, plést, chodit na dlouhé procházky a užívat si výlety s přáteli. Ale teď, když je v důchodu, věci nejdou podle plánu. A s dvěma malými dětmi na starosti jsem na pokraji sil.
Včera večer přišli domů kolem osmé, zatímco jsme večeřeli. Vešli, krátce nás pozdravili a když jsem jim nabídla, aby se k nám připojili, odmítli a zavřeli se do svého bytu.
Včera v noci jsem nemohla zamhouřit oka. Snažím se vyrovnat se situací, která se mi v životě rozvinula. Nevím, jak se s tím vypořádat. Před osmi měsíci jsem zjistila, že jsem těhotná. Po svatbě jsem se přestěhovala do města mého manžela. S rodiči mám dobrý vztah, ale kvůli vzdálenosti se vidíme jen zřídka.
Nyní mají čtyřletého syna a žijí v domě, který její manžel zdědil. Dům je dobře udržovaný, její manžel vydělává dobrý plat a jezdí pěkným autem. Také vlastní malý kousek půdy, který sdílí se svými sourozenci.
„Poslední tři roky žijeme pod jednou střechou s paní Novákovou. Kromě mé tchyně je tu můj manžel, náš tříletý syn a já. Nemůžeme si dovolit se odstěhovat. Můj manžel nevydělává dost na pokrytí všech našich výdajů. I kdybych si našla práci, můj plat jako učitelka na částečný úvazek by moc nepomohl. Takže žijeme spolu a snažíme se to zvládnout, ale…“