Žena má dvě děti: staršího syna, Gregora, kterému je 37 let, a dceru Hailey, která studuje na vysoké škole. Hailey stále žije s matkou, zatímco Gregor se už dávno odstěhoval.
Je těžké se teď neztratit ve starých fotografiích. Tady je výlet do Českého ráje, tady je narozeninová oslava mé maminky a tady je můj manžel na svatbě své sestry.
Jistě, vidím je na rodinných setkáních, ale to se stává tak zřídka, že to sotva stojí za zmínku. Všechno kvůli nedorozumění s mou snachou, která mě neustále obviňuje z jejich finančních problémů.
Mám syna jménem Vojta, kterému je 6 let. Vojta nemá žádné umělecké dovednosti nebo talent, ale miluje kreslení. V našem domě máme speciální místo, kde uchováváme všechny Vojtovy kresby. I když nejsou dokonalé, vkládá do nich hodně úsilí. Mezi těmito kresbami jsou i portréty mě a mé matky, protože spolu trávíme hodně času.
Před šesti měsíci jsem byl povýšen na manažera. Mezi členy mého týmu byla i manželka mého bratra, Eliška. Znali jsme se už dříve a měli jsme přátelský vztah. Pak jsme se stali rodinou.
Otec dvou dětí se rozhodl zabránit dědečkovi svých dvojčat ve stycích s nimi po smrti jejich matky kvůli jeho historii násilného chování. Zatímco někteří členové rodiny to považovali za příliš přísné, on věřil, že chrání své děti.
Od chvíle, kdy jsem se provdala do rodiny Jakuba, jsem se cítila jako outsider. Navzdory mým snahám budovat mosty a napravovat vztahy bylo jasné, že nejsem vítána. Pracuji jako zdravotní sestra a často jsem pomáhala svým příbuzným s lékařskými schůzkami a radami, ale když jsem potřebovala podporu, nikde nebyli.
Moje dcera mi řekla, že mohu začít znovu randit až poté, co jí přepíšu dům. Můžete tomu věřit? Je mi přes padesát a moje dcera, Tereza, má takové požadavky.
– Někdy se cítím trapně: je možné, že někteří lidé prostě nemají smysl pro humor? Začne rozebírat všechno, co řeknu, a hledá důvody, proč jsem to řekla.
Ve svých 60 letech žiji sama, bez dětí nebo partnera. Ačkoli jsem byla kdysi vdaná, moje manželství bylo zničeno zradou. Nyní, když čelím podzimu života, jsem obklopena příbuznými, které zajímá spíše můj majetek než mé blaho. Ale podnikla jsem kroky, abych zajistila, že můj odkaz bude zpracován podle mých představ.
Přestože mám s mojí tchyní, Karolínou, překvapivě dobrý vztah, ocitl jsem se v patové situaci, když měla narozeniny. Jelikož je známá svou štědrými povahou a má téměř vše, na co si člověk může vzpomenout, byl jsem v koncích, co jí darovat. Tento příběh nabere nečekaný obrat, když jsem se objevil s prázdnýma rukama, v naději na pochopení, ale čelil jsem jiné realitě.
„Rodiče svým dětem nic nedluží,“ říká třicet čtyři letá Ruby, opakující názor, který mnozí slyšeli. Ruby, která tvrdě pracovala, aby si zajistila vlastní domov prostřednictvím hypotéky, si myslela, že má svůj život alespoň trochu pod kontrolou. Ale když její matka, Alžběta, začne požadovat, aby Ruby převzala péči o svého manžela, Rubyina nevlastního otce, již tak napjaté rodinné vztahy se ještě více zhorší.
