Věděla jsem, že to bude problém ještě předtím, než jsme se vzali, a upřímně mě to hodně znepokojovalo. Samozřejmě jsem si své pocity nechala pro sebe—proč je odhalovat? Ale posuďte sami. Tady je, co se stalo.
Je osobní život v tomto věku důležitější? – „Mami, můžeme u tebe chvíli zůstat s dětmi?“ – Jana seděla na gauči a prosila. Její tvář byla kyselá, jako by spolkla celý citron. – „A proč byste u mě měli zůstat?“ – Lenka se ani nepodívala na svou dceru. Dívala se na svůj odraz v zrcadle, nanášela si krém na obličej a jemně si poklepávala na bradu.
Udělal jsem těžké rozhodnutí umístit svého otce do domova důchodců, kde by mohl dostat potřebnou péči. Moje rodina se však obrátila proti mně a obviňuje mě z toho, že jsem ho opustil. Věří, že přispívám k jeho úpadku, a kvůli mému rozhodnutí mě vyloučili. Jsem zlomený jejich soudem a rozkolem, který to způsobilo.
Odchod do důchodu může být pro některé náročným přechodem, ale pro mě a mého manžela to byla vítaná změna. Byli jsme nadšeni, že konečně máme čas užít si společné zlaté roky. Po desetiletích tvrdé práce jsme si našetřili značnou částku peněz. Naše radost však byla krátkodobá, když naše dcera vyjádřila svou nelibost vůči našemu životnímu stylu.
Bylo mi teprve 23 let, když mě opustil můj manžel a nechal mě samotnou vychovávat našeho malého syna, Michala. Michalovi byly tehdy pouhé tři roky. Můj manžel odešel, protože nezvládal odpovědnost rodinného života – raději utrácel peníze za sebe než za nás. Nyní, po letech, je můj vztah s Michalem napjatý a jednoduchá žádost k mé snaše vedla k obvinění, že se snažím zničit jejich rodinu.
Píšu to ve stavu naprosté frustrace po dalším hádce s naší dcerou. Už to nemohu snést a potřebuji se podělit o svůj příběh. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: co jsi čekala, tvoje dcera je teď vdaná, má svou vlastní rodinu. Je to její manžel, kdo na ni uvaluje svou vůli – náš nenáviděný zeť! Jako by ji vymyl mozek! Naše dcera
Je mít velkou rodinu skutečně možné v dnešní ekonomice? Eva si to myslí, ale její matka, Lenka, často nesouhlasí. Mladá žena, nyní 31letá, čelí neustálé finanční nejistotě, což vede k častým hádkám mezi nimi.
Jsem vyčerpaná z toho, že všechno dělám sama—moje dospělé děti o mně ani nemluví. Varovala jsem je: buď začnou pomáhat, nebo prodám veškerý majetek a zaplatím si pobyt v domově důchodců. Můj manžel a já jsme věnovali svůj život výchově našeho syna a dcery. Dali jsme jim vše, co jsme si mohli dovolit, ale teď se zdá, že na mě zapomněli.
Chápu, že to může být běžná vlastnost mnoha matek, ale moje tchyně je skutečně výjimečná. Vymýšlí problémy z ničeho a když věci nejdou podle jejích představ, obviňuje všechny kolem sebe.
Mám vnoučata, která zbožňuji. Nikdy nedělám mezi svými dětmi rozdíly a snažím se jim pomáhat rovnocenně. Nechci, aby se někdo cítil zanedbaný. Problém však leží jinde.
Můj manžel s nimi také není spokojený. Problém je, že jeho sestra, Jana, měla poměr. Porodila dívku smíšené rasy a teď se snaží svalit vinu na mě.
Celý život jsem věnovala výchově své dcery a nyní pomáhám s výchovou vnuka. Zdá se však, že zapomněli, že mohu mít osobní záležitosti, které se jich netýkají. Vdala jsem se ve 22 letech. Jan byl tichý, pracovitý muž. Jednoho dne mu byla nabídnuta rychlá práce – dvoutýdenní cesta kamionem na doručení zboží. Dodnes nevím, co se stalo.
