„Dala jsem vám vnouče, teď nám dlužíte dům“: Požadavek mé snachy
Jana trvá na tom, že bych jim měla dát jeden ze svých domů, protože mi dali vnouče. Vlastním dva domy. V jednom z nich bydlím.
Jana trvá na tom, že bych jim měla dát jeden ze svých domů, protože mi dali vnouče. Vlastním dva domy. V jednom z nich bydlím.
Nedávno přišel, přinesl čerstvá jablka ze svého sadu a začal vyprávět své příběhy. Pak vešel malý Tomášek,“ říká 35letá Jana. „Tvůj syn?“ „Ano, můj syn. Děda okamžitě přestal mluvit.“
Pekla jsem dort a byla jsem si jistá, že mám všechny ingredience, včetně dvou vajec. Když jsem šla do lednice, byla pryč. Před dvěma hodinami tam ještě byla. Zeptala jsem se na to snachy, protože jsem je měla připravené speciálně na dort. Její reakce mě šokovala a cítila jsem se neuctěná. Nejsem už mladá žena a tato situace mě hluboce zasáhla.
Mám dvě děti, obě už dospělé. Můj syn a dcera. Můj syn má úžasnou manželku. Moje snacha je rozumná žena, která udržuje dům v pořádku. Už mají dítě a žijí v jiném městě. Moje snacha vlastní svůj vlastní byt. Můj syn má dobrou práci, takže se zatím neplánují stěhovat. Moje dcera je naopak nezodpovědná. Našla si přítele a drží se ho.
Mám dvě děti, čtyři vnoučata a dvě snachy, přesto jsem žila jako samotářka. Ale když jsem zmínila, že chci dům odkázat své neteři, všichni se objevili a začali dělat scény. Je teď jasné, že jim jde jen o můj dům. Doufala jsem, že mě mé děti podpoří ve stáří, ale místo toho
Mnozí by byli překvapeni, ale přesně tak se cítila Linda, když očekávala návštěvu své vnučky. Problém nebyl v malé holčičce, ale v její matce, Lindině snaše.
Svého bratra mám velmi ráda, ale nikdy nebyl soběstačný. Neustále mu připomínám, že je dospělý a měl by žít svůj vlastní život.
Můj vlastní syn mě tlačí k prodeji mého domova a rozdělení výtěžku. Pro mě je to otázka principu. Žili jsme v klidu, dokud to všechno nezačalo.
Ve věku 72 let začala Jana přemýšlet o své budoucnosti a rozhodla se hledat domov s pečovatelskou službou. „Viděla jsem, jak pěkné jsou v televizních pořadech,“ říká svým přátelům. „Poskytují dobré jídlo, péči 24/7, berou vás na procházky a podmínky jsou skvělé.“ Jana je však pevně rozhodnutá nepomoci svému synovi finančně, protože věří, že by mohl dosáhnout více sám.
Marie a já pravidelně pořádáme takováto setkání. Vyměňujeme si novinky a, přiznávám, trochu drbeme. Tentokrát to bylo o sousedově snaše. Udělala scénu se svou tchyní.
Jan a Lenka si užívali klidný večer, popíjeli zasloužené koktejly. Po dlouhém dni plném domácích prací, na které si Jan díky Lence zvykl, cítili, že si zaslouží chvíli odpočinku. Najednou jejich poklidný večer nabral nečekaný směr.
Uprostřed léta se moje zdraví nečekaně zhoršilo. Ve svých 70 letech už nejsem nejmladší. Ten den mě navštívila moje dcera a její manžel. Kdyby si nevšimli, nevím, co by se se mnou stalo. Naložili mě do auta a odvezli do městské nemocnice. Zeť cestou volal všem svým známým lékařům. V nemocnici