Nikdy jsem si nepředstavovala, že skončím v důchodu jako žebračka. Můj život se zdál být dokonalý. Měla jsem milujícího manžela a vždy jsme nacházeli společnou řeč s našimi dětmi. Téměř vždy. Jako každý rozumný člověk jsem myslela na peníze. Ale nikdy jsem se nebála, že by nám došly. Koneckonců jsme šetřili a když můj manžel ještě žil, dokonce jsme spolu cestovali.
Možná by bylo lepší, kdyby nebylo tolik nemovitostí, protože každý dům mi připomínal mé nedávno zesnulé rodiče, bratra a babičku. Moji rodiče byli rozvedení.
Po léta jsem snášela neustálou kritiku a nespokojenost své snachy ohledně každého dárku, který jsem jí dala. Dosáhlo to bodu, kdy jsem to už nemohla vydržet. Každé gesto bylo překrouceno na urážku, a tak jsem se rozhodla přestat.
Po návratu z nemocnice s mým novorozeným dítětem jsem se ocitla sama s miminkem. Můj manžel je sice doma, ale celý den pracuje a očekává, že večeře bude na stole, když přijde domů. Zpočátku jsem záviděla těm, kteří měli babičky na pomoc. Vaří, berou dítě na procházky v kočárku a pomáhají v domácnosti. A mohou hlídat dítě, když maminka potřebuje sprchu.
Mám pětiletou dceru z předchozího manželství. Když jsem potkala Jana (mého druhého manžela), moje malá holčička Ema byla ještě velmi malá. Možná proto bylo pro mého milovaného tak snadné se s ní sblížit. Ale teď Ema začíná vnímat, že jí babička neprojevuje stejnou náklonnost. Jak jí to mám vysvětlit?
Rozhodla se mít velkou rodinu a teď očekává, že se všichni budou starat o její potřeby. Je mi 35 let, jsem svobodná a bezdětná, ale ona trvá na tom, že si zaslouží celé dědictví.
Jsem na pokraji sil kvůli manželově matce. Nutila nás, abychom jí koupili nový jednopokojový dům. Ale po nějaké době změnila názor, a teď se musíme stěhovat s naším malým dítětem. Oba jsme s manželem vyrůstali ve středostavovských rodinách. Nikdo z našich rodin neměl hodně peněz, ale
Po léta se zdálo, že je vše v pořádku a že máme skvělý vztah. Ale pak jsem si začala všímat, jak její neustálé zasahování zatěžuje náš rodinný rozpočet a moji trpělivost.
Dokonce jsme připravili jednopokojový byt jako dárek. Krásně jsme ho zrenovovali a luxusně zařídili. Ale zatím jsme dárek nepředali. Nevěříme našemu zeťovi.
„Dvakrát ročně posílám svému nejstaršímu vnukovi, který je vysokoškolák, nějaké peníze. Stejnou částku posílám i jeho dvěma mladším sestrám. Dívky mi vždy volají, aby mi poděkovaly, sdílely své nadšení z dárku a řekly mi, co si koupily nebo plánují koupit. Ale od mého vnuka nepřijde žádný hovor, žádný dopis, žádná zpráva“ – stěžuje si
Všichni víme, že výchova dítěte není levná záležitost. Zvláště na začátku, kdy se musíte přizpůsobit novému životnímu stylu jak morálně, tak fyzicky. Linda to nedávno zažila na vlastní kůži.
– Kolik je starší holčičce? Začala mladší právě chodit do školky? – Starší je 6 let a stále chodí do školky. Jana se chystá vrátit do práce.
