Celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Když můj syn potřeboval pomoc se splácením hypotéky, neváhala jsem ani na chvíli. Teď mi ale říká, že nemám právo do ničeho mluvit, protože „to je jeho dům“ – a já se ptám sama sebe, kde se stala chyba.
Po letech práce v zahraničí jsem se vrátil do Čech, abych postavil vysněný dům pro svou rodinu. Můj syn a snacha však dávají přednost životu ve městě, což ve mně vyvolává pocit zklamání a opuštěnosti. Hledám odpověď na otázku, co vlastně znamená domov a kde je mé místo.
Celý život jsem věnovala rodině a dětem. Dnes mám pocit, že už mě nepotřebují, a někdy dokonce, že jim překážím. Přemýšlím, jestli jsem udělala chybu, když jsem se vzdala všeho svého pro jejich dobro.
Po smrti mé maminky jsem v jejím šuplíku našla dopis, který nikdy neodeslala. Najednou jsem pochopila, proč byla celý život tak uzavřená a vzdálená. Tato zkušenost mi převrátila život naruby a donutila mě přehodnotit náš vztah i samu sebe.
Byl to obyčejný den, kdy mě navštívila kamarádka Marie se svým synem, ale jejich návštěva obrátila můj život vzhůru nohama. Události toho odpoledne mě přinutily čelit vlastní vině, odpovědnosti a rodinným konfliktům. V tomto příběhu popisuji, jak jediný okamžik dokáže změnit vše, co jsme považovali za samozřejmé.
Jsem Marie a celý život jsem věřila, že mateřská láska nezná hranic. Když si můj syn Tomáš založil firmu, byla jsem pro něj vším – účetní, uklízečkou, bankou i psychickou oporou. Dnes sedím sama v prázdném bytě a přemýšlím, kde jsem udělala chybu, že mě nakonec ze svého života vymazal.
Všechno začalo tím, že jsem si po smrti tatínka přivedla maminku, Marii, k sobě domů. Myslela jsem, že jí tím pomůžu, ale netušila jsem, jak moc to ovlivní můj život, vztahy i vlastní identitu. Každý den jsem musela čelit nečekaným konfliktům, bolestným vzpomínkám a otázce, co vlastně znamená být dcerou.
Jsem Marie a už téměř čtyřicet let žiji v našem třipokojovém bytě na pražském sídlišti. Můj syn Petr mě teď žádá, abych byt prodala a přestěhovala se k němu, ale já nevím, jak bych mohla opustit místo, kde jsem prožila celý svůj život. Každý kout tohoto bytu je pro mě vzpomínkou na radosti i bolesti, které mě utvářely.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem se snažil zapomenout na svého otce, který nás opustil, když mi bylo osm. Po třiceti letech se zničehonic objevil v mém životě právě ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že mám všechno pod kontrolou – úspěšnou kariéru, rodinu, respekt. Jeho návrat ale rozvířil staré rány a já musel čelit otázkám, na které jsem nikdy nechtěl znát odpovědi.
V parku jsem potkala svého syna Tomáše, který mě před svými přáteli předstíral, že mě nezná. Vzpomínám na roky, kdy jsem ho sama vychovávala, vzdala se všeho a doufala, že naše pouto vydrží navždy. Teď stojím před otázkou, jestli mateřská láska opravdu stačí k tomu, aby rodinu držela pohromadě.
Jmenuji se Lucie a po deseti letech, kdy můj bývalý manžel Tomáš ignoroval naši dceru Kláru, se najednou rozhodl, že chce být otcem. Musím čelit jeho náhlému zájmu a zároveň chránit naši dceru před zklamáním, které už jednou zažila. Příběh o ztraceném čase, rodinných konfliktech a otázce, zda je možné napravit minulost.
Jmenuji se Alena a ve svých třiašedesáti letech jsem znovu pocítila, co znamená milovat. Po smrti manžela jsem zůstala sama, děti mě nechaly napospas samotě a já se musela naučit žít jinak. Když jsem se zamilovala do Jaroslava, všichni kolem mě to považovali za směšné a naivní – ale já vím, že láska nemá věk.
